Družena Lesní chaloupka
Tvořílkovo pohádkové setkávání spěje ke svému konci. Po dlouhé etapě vyrábění pro rytíře, jsme se pozvolna dostali také k budování obydlí. Tím prvním byl hrad papírový, tím druhým chaloupka dřevěná. A to do slova a do písmene. Jelikož jsou kluci šikulové mohli jsme si dovolit práci s pilou. Hlavně také proto, že už ji oba drželi v ruce a Tvořílek tak nemusel mít oči všude (i když lékárničku v záloze teda raději měl! Takový domeček ze smrkového dřeva je vzhledu prostého. Jeho dvě strany vypadají přesně tak, jako když malé dítě kreslí pěti čárami dům na papír a zbylé 2 stěny tvoří malé obdélníky. Je jasné, že bez náležité předlohy by kluci nevěděli, co kam patří, takže proto jim Tvořílek udělal papírovou maketu. Podle ní si mohli kluci překreslit obrys na prkno tesařskou tužkou, které pak pečlivě vložili do svěráku, aby se jim lépe pracovalo. První pilování šlo docela ztuha, než se pilka "zakousla" do dřeva, a tak to chtělo trochu více trpělivosti a možná také ostřejší nástroj. Po chvilce řezání klukům došlo, že je to bude stát trochu více sil, než když si sedí jen tak u stolu a šijí měšec z filcu. Na konci hodiny jsme užižlali sice jen 1,5 prkna, ale základ byl položen!
Druhou hodinu už šlo všechno lépe a radostněji, protože jsme měli kvalitní nástroje a taky chuť zvládnout tenhle složitější úkol. Se čtyřmi bočními stěnami se už může začít stavět dům! K tomu jsme použili kladivo a hřebíky. Na větší stěnu jsme si označili místo pro hřebík a na ponku ho zatloukli jen do šíře prkna. Poté jsme přiložili druhou stěnu a dotloukli hřebík docela. Tím se spojily dvě bočnice. Totéž jsme udělali s ostatními výřezy a hrubá stavba byla hotová. Zbývala nám ještě střecha z překližky, která měla větší rozměr, aby překryla krov. Následná práce na tomhle dílku byla asi tou nejjednodušší, protože nás čekalo lepení "střešních tašek", které byly ze stříkané hmoty, co vypadala jako umělý cihlový obklad na barák. Nůžkami jsme si vystřihli naši střešní krytinu a pomocí tavné pistole ji nalepili na překližku.
Třetí hodina už byla pohodová, protože nás čekalo krášlení domečku. Za tímto účelem jsme použili elektrickou gravírovací jehlu, kterou jsme vytlačili do dřeva náznak oken a dveří, aby to nevypadalo jako bungr. Bylo to bezpečnější, než používal malé dláto a také zábavnější, protože tenhle nástroj doma jen tak někdo nemá. Nakonec jsme pár hřebíčky přitloukli střechu k základu a natřeli stěny lakem. To, zda bude chaloupka opravdu v lese asi není až tak důležité, jako spíš to, že závěrečné pohádkové dílo je prostě hodno mistra tesaře!!!
