Družena Malí princové
Mám ve své knihovně hodně knížek, ale "Malý Princ" pana Antoine de Sant Exupéry v ní chyběl. Toto slavné dílo světového kalibru je tak trochu filozofickou pohádkou pro dospělé, ale odráží se v ní dětský svět tak čistě, že to přitahuje i malé človíčky. Do mého života přišel až v dospělosti, kdy jsem ho ráda poslouchala na CD, ale viděla ho také jako výjimečné divadelní představení dětí s Downovým syndromem. V každém případě mě vždy zavedl do hloubi duše, kde se skrývá má malá princezna, která vidí svět úplně stejně jako Malý princ.
Při výběru narozeninové oslavy jsem byla překvapena už mnohokrát, ale teď to byl nášup. Tento křehký příběh, symbolizující přátelství a lásku, si vybrali dva osmiletí kluci. Moje duše zaplesala a můj rozum spustil alarm. "Jak mám proboha vmáčknout tohle unikátní moudro do dětského programu, navíc pořádaného na fotbalovém hřišti?" Chtělo se mi odletět na asteroid B612 a zeptat se přímo Malého prince...
Nebyl doma, a tak jsem si vzala k ruce You Tube kanál a při pletí zahrádky poslouchala opět ten dojemný příběh. Dostal mě znovu, a tak jsem si jela hned pořídit do své knihovny i tuto knížku. Pak už následovala jen jakási neviditelná komunikace mezi mnou a Princem, který mi radil, jak dětem připravit program na narozeninovou oslavu. Po týdnu vzniklo mnoho planetek s knižními obrázky, které přinášely dětem různá poselství = navštívili jsme společně domov Malého prince s jeho růží, baobaby, sopkami i beránkem. Seznámili jsme se se všemi obyvateli sousedních asteroidů a nakonec přistáli i na planetě Zemi.
Den, kdy se konala oslava, byl šťastný, stejně jako všechny hvězdy malých kluků a holčiček, kteří přišli v sobotu odpoledne na hřiště v Tuchoměřicích. Zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by měla přiletět vzácná návštěva z vesmíru. Maminky posedávaly na lavičkách, fotbalové mužstvo se chystalo k výkonu na place a já si mezi tím vším rozdávala po okolí očíslované kartičky s úkoly. Po příchodu posledního dítěte mohl program začít.
Princ Adam a princ Vincent si mezi sebe rozdělili děti na dvě skupiny pomocí losování sirek z krabičky. Modré a zelené hvězdy na hrudi pak jasně ukazovaly, kdo ke komu patří.. Ještě krátké seznámení s příběhem spisovatele "Toníka", aby se mohlo začít s hledáním malých planetek. Oběhnout celý areál a najít úkol č.1 dalo docela práci, což potvrdila i tajná smska od Malého prince, který mi s oslavou pomáhal a navrhl, aby se děti nezatěžovaly hledáním čísel, ale užily si prostě hledání jen tak. A tak jsme se pustili do práce.
Hned první zašifrovaný úkol prověřil, zda děti opravdu ví, o čem bude celé odpoledne řeč. Oni nejen že věděly, ale zvládly i složitý klíč k rozluštění otázky. * Obrázek hroznýše, co snědl hada a vypadá jako klobouk, byla druhá soutěžní otázka, která nabízela kreslení - ovšem ne ledajaké. List plný kostiček s čísly neprozrazoval vůbec nic, teprve až když se rozmalovaly všechny pastelky, ukázal se ostrov. * Třetí úkol byl otázkou několika sekund, protože poznat rozdíly mezi stejnými plášti Malého prince byla opravdu brnkačka. * Zato Obrázek s baobaby zamotal dětem na chvilku hlavu, když se jim představil tvrdohlavý kamarád "Dřevonos" a naučil děti hru, ve které bylo důležité naslouchat a nenechat se ošálit zrakem. * S obrázkem pyšné růže jsme se všichni hodně nasmáli, neb se hráli Aktivity. Jedno družstvo s PANtoMIMem předvedlo "Mléčný bar", zatímco to druhé s PSACÍ ÚČOU popisovalo slova "Nudle z nosu". Nakonec si zasoutěžila i maminka oslavence s kreslením "Slepé báby".
Ve světě dospěláků jsme postupně navštívili Krále, Domýšlivce, Pijana, Byznysmena. Lampáře a Zeměpisce. Natahovali jsme den tím, že jsme si posílali sluníčko (těžká mince) pomocí štafety z dlaní a hřbetů ruky nebo si užili předávací dopis o přírodě ve stylu otázek "jáká, co, s kým, kdy a proč". Typická věta zněla asi takto: "Smradlavá kopretina se skálou prděla o půlnoci, protože medvědovi zamrzl rybník." Chudák Exupery! Ale nějak se ti dospěláci uvolnit musí ne?
Asteroidy číslo 325 - 330 jsme opustily rychle, protože bylo potřeba vydat se na planetu Zemi. Zde se Malý princ seznámil s pilotem, konečně získal bedničku pro beránka, ochočil si lišku a odešel díky hadovi do své domoviny. Beránka jsme si nakreslili několika nemožnými způsoby - nejdříve šikovnou rukou toho zdravého a veselého, pak levou rukou beránka hubeného a starého a úplně naposledy oběma rukama a poslepu toho svého vlastního. * S tělem hada jsme vyzkoušeli podbíhání pod lanem, s liškou si zahráli s ocásky hru na honěnou, ale také si zaházeli planetami (létacími talíři) a trefovali se do asteroidů (plechovky). Práce jsme měli prostě hodně a ještě štěstí, že nám v kuchyni mezi tím usmažili řízečky, jinak bychom se do cíle asi vůbec nedostali. Posilněni na těle i na duchu jsme pak už v klidu zasedli k rébusům, puzzlím, sudoku, osmisměrám. křížovkám a bludištím. Mezi tím na hřišti doběhali fotbalisti a ručičky na hodinách se záhadně posunuly o 3 hodiny dopředu, takže byl "nejvyšák" na rozdávání odměn a dárků. Placku Malého prince dostali na hruď všichni a dva malí princové ještě navíc "Narozeninový deník a přání". No ono už bylo fakt na čase, protože čokoládový dort s ovocem to v lednici nemohl vydržet! A bylo opravdu moc dobrý :o)
*
Když jsem odjížděla ze hřiště, začalo pozvolna krápat, jakoby se mraky celou tu dobu snažily stát se skříženýma nohama a přešlapovat na místě, aby neudělaly loužičku.To prý aby dětem nezkazily oslavu. A já, co měla na kabátě hvězdy z vesmíru, jsem byla bohatší o dalších osm malých princů a tři malé princezny. kteří si se mnou dokázali hrát celé odpoledne hru na jako. To totiž málokterý dospělák dokáže! (mezi námi děvčaty, možná to bude tím, že nikde neprodávají navigaci do nebe :o) Ostatně jeden citát z knihy Malý princ mluví za vše:
Antoine de Saint-Exupéry:„Sbohem...,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké:
"Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
„Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval......
Ivanko, moc děkujeme za skvělou oslavu pro naše prince :-). Díky Tobě si kluci a jejich kamarádi užili nádherné odpoledne a myslím, že nikomu z nich nevadilo, že je trochu zima... Ostatně, ve vesmíru taky není kdovíjaký hic, je to tak? Děkujeme za vynikající organizaci, odměny a památky na oslavu!!!
Ahoj Mončo, moc děkuji za vaše slova holky, dodává mi to elán do dalších akcí. Prosím dej mi vědět, zda tě mohu v neděli navštívit a předat ti ty věci do Narozeninových deníků, popř. si od tebe převzít ten kyblík s modelínou. Z fotek se těším na tu společnou, tak až budete mít, určitě pošli. Díky moc a pa Ivča