Družena Motýl v alobalu
Do alobalu, coby obalu, se dá zabalit kde co. Ať už to je ryba na gril nebo nějaká zapečenina z trouby. Tenhle tenoučký "plech" má však i jiná upotřebení a některá se mohou využít i ve výtvarnictví. Už jsme v Malovajdě vyzkoušeli vyrývání obrázku do tvrdého alobalu a jeho vymalování barvami na sklo či využití alobalových raznic s temperou. Jelikož je alobal materiál docela tvárný, lze s ním pokrýt i různě členitou plochu (několika vrstvená koláž) a tím vytvořit dojem kovového obrazu. Pokud na vše ještě houbičkou nanesete černou barvu a trochu ji "přeleštíte", vznikne jakási patina.
Jelikož jsme tuhle práci dělali v měsíci květnu, byla volba motýlích křídel v souladu se záměrem. Děti si měly nakreslit svého motýlka na pomocný papír. Všichni víme, že tvary křídel jsou nekonečné, proto k dětskému rozhodování posloužila jednoduchá kreslená nápověda. Jenže čím více vzorů, tím horší rozhodování. Navíc byla plocha pro motýla docela velká, takže i nákres tomu musel odpovídat. A přišla zkouška trpělivosti! Než děti pochopily, že jednotlivé díly (hlava, tělo, křídla horní, dolní, tykadla, oči, vzory na křídlech) mají přenést na karton (pouhé nalepení již předkresleného motýla) vystřižením a nalepením. Naším cílem bylo vytvořit koláž alespoň ze 3 pater, aby byl obrázek opravdu plastický. Konečné tupování černou temperou završilo dětské trápení výtvarného kroužku (asi nebyly vhodné konstelace múz). Abych alespoň trochu potěšila dětskou duši, mohly si děti na další karton oblepený alobalem vytvořit další obrázek pomocí barev na sklo.
