Družena Mraky krupičky
Čeština je úžasný jazyk, neboť pod jednoduchým názvem v nadpisu si může každý představit co chce. Jedni vidí obrovské množství obiloviny, jiní třeba mráčky z krupicové kaše. Ať to máte jakkoliv, Malovajda vám to právě teď všechno vysvětlí. Malovat se dá totiž na kde co, ale první je vždycky papír, což už děti umí! Takže proč neudělat tomu papíru nějakou tu vrstvičku navíc, aby byla jeho struktura trochu více zajímavější? My na to šli přes lepidlo a krupici. Je pravda, že smícháním těchto dvou složek si na kaši moc nepochutnáte, zato se do jejího suchého podkladu dá bravurně zapouštět vodová barva.
Naše čtvrtka měla tedy tvar mraku, takového toho typického Ladovského - ovál samý oblouček. Jelikož ale máme podzim a v poslední době se to mraky na nebi jen hemžilo, udělali jsme si mráčků povícero. Děti se naučily pracovat s obyčejnou tužkou a zapojením zápěstí při kreslení, takže na předmalovaný ovál už dělaly samy kopečky, které pak vystřihly a připravily na další práci. Ta spočívala v nanášení šedé (trochu nevonící) hmoty s názvem White gume, což je úžasné médium, pokud chcete na papíře zanechat běloskvoucí linii, v jejímž okolí se těsná nějaká podezřelá barva. Mrak mohl mít kostkovanou košili, vlnitý svetr nebo puntíkatou halenku, každý podle svého gusta.
Po zaschnutí "gumy" s přispěním fénu jsme mohli přikročit k další fázi vývoje, a tím bylo nanesení vrstev tekutého lepidla do vzniklých "chlívečků". Což byla práce titěrná, neb zamazat si gumovou linii nemělo být v plánu. Na stole pak koloval plech s mísou a sáčkem krupičky, díky čemuž si lehla zrnka do lepivého podkladu, aby mohla uschnout. Nezůstalo samozřejmě jen u zrnek na papíře, krupička byla v mžiku opravdu všude. Po dosažení mety celkovým zaplněním prostoru krupicí jsme tedy směle vkročili do závěrečného stádia - vpíjení vodovek. Což děti vzaly doslova a krupice chudinka nestačila pojímat tolik vláhy. Naštěstí má doma Malovajda horkovzdušnou troubu, kde se "holka krupičková" dala zase do pucu a ztvrdla do přijatelného stavu. A tak se na horkém plechu střídaly velké mraky s těmi menšími, které pak musely být provázkem přivázány k sobě, aby vytvořily představu "mobilních - honících se mraků"- Bohužel jsme díky silné závlaze přišli o efekt slupování pomocné gumové linie, protože výkresy byly ještě vlhké. Tak pokud nezůstane obraz někde blízko myšek, je reálná šance, že bude ve své čistotě vlát prostorem někde v dětském pokojíčku, aby připomínal ten úžasný barevný podzim, kterým právě procházíme.
