Družena Můj pokojíček
Nikdy jsem ho neměla. Ač jsem se jako malá cítila býti princeznou, vždycky jsem sdílela prostor se svým bráchou, takže růžová postel s nebesy se nekonala. Po svatbě už byl vlastní pokojíček pasé, takže si aspoň teď užívám tvorbu takového toho malého papírového, kde může být všechno podle vlastního vkusu. Když jsem holčičkám z Malovajdy oznámila tuhle práci, jásaly. Nedivím se. Také bych se tak v jejich věku zachovala, ale to byl těžký socialismus a paní učitelky měly jiné záměry s naší tvořivou duší. Namalovat si svůj vlastní pokojík může každý. Myslím tím "naplacato". Jenže mé sny šplhaly výš, až ke 3D modelu zhotoveného ze šikovně poskládané čtvrtky, tvořící dvě stěny s podlahou. A k tomu jsem si vymyslela a nakreslila i 3D nábytek, což byla práce radostná, neb jsem si konečně splnila svůj dětský sen.
Pomalovat stěny barvou je lehká věc, ať už si k tomu vezmete jakékoliv médium. My ale dlouho nedrželi v ruce křídy alias suché pastely, které měly evokovat tu jemnost dětského pokojíčku v pastelových barvách. Dětem jsem vysvětlila rozdíl mezi sytou a miminkovskou barvou, ze sady kříd vybrala ty správné odstíny a ukázala i potřebný přítlak. Skutečná kresba se však odehrávala na zcela jiném papíře, než na stěnách našeho pokojíku. Díky ustřiženému kousku čtvrtky (rovně či vlnitě), jsme přenášeli křídový prášek smotkem kapesníčku. Děti si mohly na tuto šablonku dávat opakovaně různé odstíny a pak v určitých rozestupech je tlakem zapracovávat do papíru. Vznikaly úžasné kombinace, ať už svisle vodorovně nebo šikmo. Stěny byly úžasně jemné se vkusně domalovanou podlahou (jen nanesení a rozmazání křídy). To byl náš první počin.
A protože nám zbylo ještě trochu času, vrhli jsme se na nábytek. Již předkreslenou předlohu jsme začali vymalovávat pomocí akvarelových pastelek. Ty mají tu výhodu, že stačí udělat jemnou linku podél černého předkreslení a pak pomocí slabého štětečku namočeného ve vodě lehce rozmazat tak, aby vyplnil celou potřebnou plochu. Důležité bylo myslet na to, aby se stěny barevně hodily k právě malovanému nábytku. Začali jsme postýlkou, která měla své průčelí, polštářek i peřinku a pak jsme přešli ke koberečku, stolečku, šuplíkům......Nechybělo ani okno.
Další hodinu už jsme si hráli na interiérové odborníky a sázeli nábytek podél stěn jako Baťa cvičky (tím Baťou jsem byla já s tavkou .o). Holčičky to bavilo, o to rychleji jim šlo stříhání jednotlivých kousků. Barevně jsem se v tom moc nevyznala, protože některé pokojíčky vypadaly, jako když tam někdo vylije jednu barvu na všechno, od podlahy až po strop. Zřejmě místnost snů. Když bylo postaveno, mohly se děti začít zabydlovat. Tu pověsit obrázek za špagát, sem nakreslit fixou vázičku, knížku, lampičku nebo hodiny. Čím déle před nimi výtvor ležel, tím více nápadů přicházelo, jen ten papír už to skoro nepobíral. Nakonec jsme přišli i na to, že kdybychom si takovýchto "chlívečků" udělali víc, mohli bychom stěny spojit k sobě, čímž by sousedila třeba i kuchyň, obývák nebo koupelna. Ale to už by záleželo na každé kalupince, zda by se do toho pustila. Co já vím, čekají nás vánoční prázdniny.
