Družena Nákyp deluxe
Nákyp je lehké, nadýchané zapečené jídlo. Bývá slaný i sladký a jeho lehkost zaručuje sníh z bílků, který je zašlehaný do kaše či omáčky. Asi první myšlenka padne na nákyp rýžový, postrach všech dětí ve školní jídelně z let socialistických. Jak je tomu nyní netuším, protože už jsem velká holka a vařím si sama. Rýžový nákyp neměl velmi dlouho místo v mém kuchařském receptáři, až do doby, kdy se v mé rodině objevil milovník sladkého jídla a nákypů obzvlášť. Využila jsem narozeninové příležitosti a s pomocí vymazleného receptu od paní Florentýny jsem zplodila svůj první rýžový nákyp. Ujídat jsem moc nemohla, ač bych chtěla, ale dárek je dárek. A takhle to šlo asi 3x za sebou, až jsem si řekla: "A dost, dopřeju si ten nadýchaný skvost taky!" a zařadila recept do hodiny pro Kuchařink (ostatně děti pro něj hlasovaly všemi deseti).
Když jsem si pročítala recept, zjistila jsem, že bez časového harmonogramu to do dvou hodin zvládneme s odřenými lokty, takže bylo nutné dodržet dobu přípravnou s dobou pečící. Suroviny na rýžový nákyp jsou ve stylu Magdaleny Dobromily Rettigové, alias vraž do toho 10 vajec (odtud náš název). Jelikož výsledný efekt po 2 hodinách snažení má velikost malého dortu, zdvojnásobili jsme si potraviny, abychom z toho vůbec ten požitek měli. Na začátku hodiny bylo dobré vědět, jak bude celé vaření vypadat, proto většinou pouštím dětem výuková videa. Tentokrát jsem ale vsadila na markýrování a předvedla mimickou šarádu s rýží - tedy, kterak ji propláchnout, scedit, zalít horkou vodou či mlékem a vařit. Ten samý proces proběhl s vejci, která bylo nutné rozdělit do misek na žlutou a bílou část a do každé vpracovat cukr. Díky robotu jsme si ušlehali pěnu, se šlehačem zase vytvořili sníh. Rýžová kaše ve spojení s máslem, skořicí, ovocem a všemi těmi nadýchanostmi vytvořila těsto prahnoucí už po teplé formě v rozehřáté troubě. Jeho tepelná lázeň byla časový limit 50 minut, což je opravdu dlouhá doba na nicnedělání.
A tak jsme trochu sklidili kuchyň a vrhli se na činnost, která nemá s vařením ale vůbec nic společného (člověče nezlob se). Jistě uznáte, že nemohu po dětech vyžadovat, aby těch 50 minut upřeně sledovaly troubu!!! Nákyp opravdu během času vzkypěl do výšin, měl nahnědlou čepici a voněl. Bohužel recept na konci přímo nabádal, aby zůstal plech s vodní lázní ještě dalších 10 minut bez zásahu kuchařů a dalších 15 minut chladl. V té době už dávno skončil souboj nazlobených človíčků a děti musely domů, takže jsem to riskla a nákyp rozdělila dle strávníků. Bylo zajímavé, že forma na chleba vydala náležitě propečenou směs, zatímco forma dortová po zakrojení nákypu zvolala "Ach jsem ještě nedopečená" a vyžádala si další teplo, tentokráte ale už v jiné domácnosti. No není luxus jako luxus. Stejně jsem si ale pošmákla. Konečně!
