Družena Nedělní oběd
Víkendové vaření má jistou dávku odlišnosti. Ať už se stravujete přes týden ve školní jídelně, bufetu za rohem nebo se zasytíte zakoupeným polotovarem, jistě máte v sobě skrytou touhu si alespoň jeden den v týdnu užít pořádné jídlo. Takové to od maminky, s láskou vařené a chuťově vymazlené. Kdo tuto požehnanou osobu v rodině nemá, může pustit své chuťové pohárky na špacír v nějaké oblíbené restauraci, kde je kuchař nejcennější hodnotou. Každopádně k takovému slavnostnějšímu stolování patří i náležitá příprava, která tak trochu laškuje s estetickou tvořivostí. Jistě mi dáte za pravdu, že designový ubrus, originální talíř a vyleštěný příbor ve vás vzbudí chuť být alespoň na chvíli za vytříbeného strávníka, i když si objednáte buřtguláš.
Nedělní oběd je prostě jiný (a klidně si tam můžete dosadit narozeninový oběd). Má punc jedinečnosti. I my jsme se pokusili býti jedineční ve výtvarné technice zapouštění krepového papíru do mokrého podkladu, neb naším záměrem bylo stvořit ubrus. Ať už čtvercový nebo obdélníkový, každopádně zaručený originál. Děti si samy vybraly svou barevnou kombinaci a začaly tvořit. Co dítě, to odlišný přístup k práci. Perfekcionalisti si stříhali své kousky pravidelně a také je tak přikládali na plochu, kreativci krepák škubali a sázeli barvy jako když prší lentilky. No a skupinka realistů prostě flákla na ubrus celý kus krepáku a s nějakou tou kompozicí se moc nemazlila.
Zatímco nám ubrusy zasychaly, stejnou technikou si děti ozdobily okraj talířů. Zjistily, že stačí namočit kousek krepáku do vody a mají barvu přímo v ruce, a to doslova (umýt to šlo až na potřetí). Ti rychlejší si zvládli namalovat ještě jídelní lístek a pomocí tuše napsat i menu. Nechyběly nám ani příbory. K jídlu jako takovému jsme se sice výtvarně nedostali, ale alespoň máme možnost nechat si zbíhat sliny na nějaký ten další nedělní oběd.
