Družena Houby na oleji
Ať už je to nakládaný hermelín nebo rybičky, vždycky se cachtaj v něčem mastném. Netuším, zda by se to dalo udělat i s houbičkami, ale raději se tomuto tématu vyhnu, neb nechci nikomu přivodit těžký žaludek. Naše houby na oleji se totiž jíst nedají, neb jsou malované. Ten olej je jen další z mnoha pokusů, jak si udělat výtvarku zajímavější. To, že používáme voskové pastely, je samo sebou, jenže málokdo tuší (stejně jako já), že se dají roztírat olejem na savém materiálu. To pak sice výraznost rázem vymizí, zato nastoupí matný opar z rozžhaveného dne, kdy barvy ztrácení svou sílu a blednou. Efekt hodný mistra.
Houbová hodina byla tím posledním puzzlíkem, který nám chyběl do mozaiky našeho ročního tématu. Každý přírodovědec by zaplakal, kdyby u nás v galerii nenašel nějakou tu bedlu nebo kozáka. Kreslit houbu umí zřejmě každý, stačí něco jako jedna vodorovná elipsa z níž visí podlouhlý váleček. Pak si můžete zvedat klobouček dle libosti, aby byly vidět rourky či lupeny, nebo si ho zcela sklopit, čímž se kresba ještě více jednodušší. Nepochybovala jsem o tom, že by to děti nezvládly, ale maje ve skupince různorodé ročníky, zvolila jsem i další nabídku. Ti zkušenější malovali od ruky či podle předlohy. Ti, co si tak úplně nevěřili si mohli předlohu obtáhnout černým uhlem a přetisknout na čtvrtku. Získané obrysy tak posloužily k vlastní tvorbě pomocí obyčejné tužky. Následovala barvící vložka s vodovkami, která z houbiček udělala organismy jedlé či nejedlé . Po zaschnutí si děti černým fixem zvýraznily obrysy.
Olejový fígl byl přijat s potěšením. Voskovky lítaly po stole, jak je braly děti rychle do ruky. Malovalo se naplocho a jemně, aby nebyly vidět ostré čáry. Tvorba fleků z olejových pastelů je oddychovka, kdy můžete vypnout hlavu a jen tak si podle chuti čárat po papíře. Poté díky vatovým kolečkám namočených v oleji začaly děti svůj výtvor roztírat a nutno dodat, že některé si ho promastily opravdu dokonale. I čtvrtka měla co dělat, aby do sebe pojala tu olejovou nálož (takový papír by nám mohli v papírnictví leckde závidět! ). Ze stolu poté zmizela tužka, fix, vodovky, uhel a voskovky, abychom si mohli vystřihnout svou houbu a pomocí lepidla ji umístit na náš olejový podklad. Lepidlo ovšem potřebovalo notnou dávku odvahy, aby se přilepilo k promaštěné ploše a je celkem dost možné, že mu to lepení nevydrží napořád.
Poslední lahůdkou dnešního houbaření byl otisk kapradiny na hotový výkres, který alespoň trochu navodil dojem, že houba pochází z lesa. Ne všem bylo po chuti patlat se se zelenou temperou a válečkem, takže raději zvolili vlastní malbu. Ač jsme měli tuto hodinu našlapanou technikami, byly děti rychle hotové, takže jsme posledních pár minut vegetili na zahrádce. Je přeci červen!
