Družena Oblázkoví broučci
Malovajda má hodinu od hodiny těžší a těžší úkol. Nějak se nám ty malovací plochy zmenšují. Možná to bude tím, že děti jsou prostě šikovné, (ale má to i praktickou stránku věci, neboť výkres o rozměrech půlky školní tabule by se nám na náš stůl v 6 dětech prostě nevešel.) No ať je to jak je to, z minulé hodiny kreslení na sádrové odlitky bylo jasné, že tlustý štětec si může ještě další hodinu odpočinout. V kurzu jsou teď štětce úzké a ještě užší, abychom mohli malovat na kameny, kamínky a šnečí ulity, a to barvami akrylovými, aby kamínky jarní deštík nerozmočil.
Každý kamínek je totiž originál a k jako takovému je třeba i přistupovat. I když jsem se snažila vybírat takové kousky, které se podobají berušce sedmitečné, přesto v dětech evokovaly zcela jiný druh malby. Ostatně broučků a berušek bylo na stole jako vzorů dost, takže si mohly děti vybrat toho svého favorita. Někdo začal rovnou s křidélky, jiní si nejprve připravili barevný podklad a teprve na něj začali malovat svého brouka. Musím se přiznat, že je to piplačka, která vyžaduje trochu trpělivosti, ale jak je dětí zvykem, opět mě překvapily. Obzvlášť prvňáčkové v tom neviděli žádný problém a mrskali jednoho brouka za druhým, sotva stačila barva zasychat.
Šnečí ulity je jarní klasika a některé kabátky byly opravdu módní hity. Dokonce jsme zauvažovali nad tím, že bychom mohli pomalovat šneky živé, aby měli barevnou ochrannou vestu, díky níž by je nikdo nezašlápl či nepřejel. No a jako poslední jsme si nechali lahůdku v podobě velkého balvánku, na který si děti mohly namalovat co chtěly nebo co jim dotyčný šutr nabízel svým vzhledem. Díky tomu jsme měli ve sbírce i pantofel domácí, včelku Máju a zajíčka Ušáčka. Sice mi tenhle hmyz zůstal doma na dalších 14 dni aby dokonale zaschl, ale o to větší radost budou děti mít příště.
