Družena Paní Zima
Když mrzne až praští, led nabývá na síle a dětem tuhne úsměv na tváři, pak je přesně ten čas, kdy si Malovajda vezme bílou čtvrtku jako sníh, k tomu všechny možné studené barvičky, a to proto, aby mohla zkrášlit svými tahy šat Paní Zimy. Namíchat ten správný odstín je totiž moc důležité. Jedna barva jich může mít opravdu několik, proto prvním úkolem na hodině bylo míchání barev, jehož základem se stala bílá. Děti dostaly velké palety a zkoušely si přidávat k základu různé odstíny modré, modrozelené a šedé. A protože to ještě nikdy nedělaly a práce se jim moc líbila, byla paleta po chvilce skoro jako obrázek. Na řadu přišla poté práce se štětcem a jeho využitím. Děti si vyzkoušely, jak malovat špičkou štětce nebo jak na něj malinko přitlačit, aby se linie zvětšila....
Než jsme začali malovat, navodili jsme si pocit chladu při představě, že jsme někde vysoko v horách, fouká tam ledový vítr a my tam stojíme jen v tričku. Děti se instinktivně hned schoulily do sebe a napodobily třes těla. Všimly si, že obličejové svaly jsou napnuté, všechno jako kdyby se zdálo být ostřejší a tvrdší. Prožitek byl tedy v těle, takže děti mohly začít tvořit z vnitřního popudu. Paní Zima měla hlavu plnou rampouchů, šaty vločkami vyšívané a úsměv ledové královny. Výkres si děti dozdobily ještě stříbrnými glitry a flitry, aby byla ledová krása dokonalá. Takové klidné soustředění Malovajda už dlouho nezažila. Jako kdyby krajinu pokryl mráz.
