Družena Pohlednice z Francie
Malá Malovajda už vůbec není malá, protože kdybyste viděli, co všechno se naučila za jeden den ve Francii, tak byste ji rovnou mohli říkat BigArtMadame. Ale pěkně od začátku. Vtáhnout děti do děje není až zas tak těžké (IT pracovníci by na tom byli určitě hůř!!), ale nějakou dobu trvá, než malá předškolačka opustí svět hraček a oběda, aby začala vnímat, kam jí Malovajda chce pozvat na výlet. O tom, že poletíme nebylo pochyb (jak jinak bychom stihli navštívit Paříž s Eiffelovkou, francouzskou riviéru a věhlasný Disneyland). Jenže pětileté dítě ještě neví, co je to riviéra, natož to divné anglické slovo, a tak jsme museli začít pěkně od začátku animovanými pohádkami od Sněhurky a sedmi trpaslíků přes Medvídka Pů až po Micky Mouse. A když jsme to všechno smíchali dohromady, vyšlo nám z toho pohádkové městečko, kde jsou krásné zámky s princeznami a po parcích se prochází živé pohádkové postavičky. S touto představou jsme mohli pomyslně vstoupit na palubu a nechat se zavést přímo pod symbol Francie - Eiffelovu věž.
Tak začali naše malé rozmalovánky s baculatými voskovkami. Pěkně do obou rukou kolečka k sobě a od sebe, jako když malujeme Micky Mousovi velké uši, pak jsem si vyzkoušeli jezdit výtahem nahoru (levá), dolu (pravá), křížem krážem a přitom si prozpěvovali Malovajdy básničku o tom, že máme rádi barvičky, malujeme cokoliv a dneska hlavně pohlednice z Disneylandu ve Francii. Však už se na stole připravené pohlednice nemohly dočkat, až je děti pomalují barvičkami. Jenže není pohlednice jako pohlednice, ta naše byla krupicovatá, na zadní straně měla místo pro adresu i dopis, nechyběl jí ani nápis Disneyland. No tak na tuhletu nádheru jsme začali zapouštět anilinkové barvičky s vodou pomocí kulatého štětečku. Stačilo přiložit barvu k podkladu a ona se začala sama rozmalovávat, takže jsem skládali jednu tečku vedle druhé, až nám z toho vznikla krásná tapeta do pokoje Minnie. Na druhém pohledu jsme si udělali motiv duhové klouzačky v zábavním parku a nechali malé pohlednice uschnout.
K tomu, aby nám rodiče věřili, že jsme poslali pohlednici opravdu z Francie bylo ovšem nutné zhotovit známku (razítko a zubaté nůžky), přimalovat francouzskou vlajku (podle atlasu států) a vybrat si jednu z připravených postaviček Walta Diesneyho vystřihnout a nalepit na přežehlednou krupicovou pohlednici. Musíte uznat, že práce jsme měli opravdu hodně. To ovšem nebylo všechno, neboť mi si namalovali ještě poštovní schránku. Děti si na bílou čtvrtku namalovaly klovatinovým lepidlem Eiffelovku, které se ale vůbec nechtělo schnout, takže jsme se střídali ve fénování a představovali si, jaké to je být krásnou francouzskou u kadeřnice. Poté jsme obrázek překreslily suchými křídami, které se musely do papíru zapracovat, k čemuž nám posloužila vatová kolečka. Takto hotový výtvor šel......pod vodu. Opravdu! Jako když vám ve Francii na chvíli sprchne a pak je všechno takové svěží. Stejným způsobem jsme vytáhli kresbu lepidlem, které se pod vodou rozpustilo a na papíře zanechalo bílé stopy. No je pravda, že opět došlo na žehličku, abychom mohli nalepit hotovou schránku na zeď (tvrdý barevný karton).
A výsledek? Magnifique caste postale!! A to jsme si při hodině naučili i pár francouzských slovíček. No řekněte, nejsme světoví???
