Družena Pokladnička
Ať už se to jmenuje pokladnička nebo kasička, jisté je, že tato slova v nás evokují jistý smysl pro nějakou cennost. Mít totiž svůj vlastní poklad uchovaný před nežádoucími zraky okolí, vyvolává jistý druh tajemství. A to, jak je známo, náleží hlavně dětem, protože pro ně je tajemstvím úplně všechno (alespoň ze začátku). Neznám mnoho dospěláků, kteří si svoji výplatu rvou do porcelánového prasátka, ale vím o mnoha dětských duších, které pečují o haléřové skvosty jako o vzácné drahokamy. Ještě mám v paměti svou kasičku- kytičku, která se po vhození mince otáčela a mě ten zvuk tehdy docela uklidňoval .o) Vlastní peníze, šetření či utrácení kapesného je téma, které si myslím také patří do zóny domova, proto jsme jej začlenili do naší výtvarné činnosti. Vytvořit si vlastní pokladničku lze mnoha způsoby, záleží jen na zvolení vhodného materiálu. Tím nejjednodušším je samozřejmě karton opatřený balakrylovou vrstvou, na kterou se dá už libovolně malovat. Naše gelové pastelky sice tuto úlohu splnily, ale pro svou mazlavost musely být přelakovány. Jedna skupinka oživovala tedy své pokladničky, zatímco ta druhá si vyráběla vlastní bankovky.
Tvořit peníze je sranda, alespoň v dětském podání mi to tak připadalo. Jednak jsme si užili techniku otisku papíru do barev v pěně na holení, ale hlavně osvětu při razítkování již barevných bankovek číslicemi. Ač zněl mustr zcela jasně v hodnotách 100, 200, 500, 1000, 2000....vznikala čísla miliónová (že jim ani délka papíru nestačila), jakož i bankovky ve tvaru 123 456 789 .o)))). Nejlepší byl závěr hodiny se sčítáním mamonu, obzvláště když nebyla bankovka podepsaná. Naše pokladničky byly slepené tavnou pistolí a neměly dno, to ovšem nezabránilo dětem, aby si je s hrdostí neodnesly domů (oproti jiným výkresům, které zdobily náš ateliér). Snad je na výstavě uvidíte.
