Družena Princezničky
Malovajda má nové kamarádky. Všechny mají nové tašky do školy a jejich třída je ta úplně první. Po mnoha letech je to úžasný mladý elixír pro lektorku, která už je babička. Ale když se prolnou její zkušeností s nadšením jejich svěřenkyň, je na světě prostě báječně. Pokud si k tomu ještě všechny hrajeme na princezny z pohádkové říše, nemá to už vůbec žádnou chybu. Snad jedině tu, že se mi pletou jména nových holčiček. Mé království čítá jeden velký obývák, kde se odehrávají všechna ta barevná kouzla se štětci, pastelkami a tubami barev. Nechybí ani přilehlá kuchyň se svačinovým koutkem a slunná terasa, kde se dá též výtvarničit.
Pohádkové téma je jedno velké dobrodružství. Vládne mu paní Fantazie, která si může dovolit naprosto cokoliv a vždycky to bude pravda pravdoucí. Nicota v našem spolku nemá místo, leda by si ji chtěly děti namalovat...Pokud taková princeznička vládne svým snům, jsou její možnosti neomezené. A tak jsme mezi sebe postupně pozvali víly, bludičky, čarodějnice, bílou paní, královského šaška, rytíře, babičku kořenářku, ale i skřítky, duchy, čerty a anděly. Samozřejmě, že v našem výčtu toho, co nás čeká, nemohl chybět pořádný hrad s jeho erbem, šatník zámecké paní, komnata princezen s nákladným šatníkem a šperky. V neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na pohádky rozhlasové, televizní (pana Večerníčka), divadelní loutky, pohádková leporela a kouzelné předměty patřící alchymistům.
První hodina však patřila pěti princeznám a jejich pohledu do zrcadla (záměrně nepíšu do malého zrcadélka - potažmo formátu A4). My jsme si troufli hned na velikost 4x větší, takže jsme se pomalu ani nevešli k obrovskému stolu. Celá tahle čtvrtka měla otvor na spanilou hlavičku princezniček, které si nejdříve obyčejnou tužkou měly načrtnou lehce vlasy s korunkou a nějaký ten skvostný šat plný mašliček, krajek a knoflíčků. Jenže....dejte dětem něco na psaní a ony hned začnou vybarvovat....takže jsme museli vzít párkrát do ruky i gumu, aby ta vodová barva měla vůbec nějaký prostor. Děti se seznámily s několika druhy štětců, dozvěděly se, že nemají rády natírání proti srsti a že je fajn, když se velká plocha natírá plochým velkým štětcem, zatímco na detaily postačí tenký kulatý štětec. V praxi si pak vyzkoušely mít vodovky po pravé straně, utírat si štětec do hadříku a měnit si vodu. I to patří k malířskému umění. A výsledek? Uznejte samy, že to všem princezničkám moc slušelo.