Družena Prostírání
Jak se Švadlenka prochází skrze jehlami, háčky, knoflíky, zipy, rounem a vlnou, zjišťuje, že nadešel čas na hodinu s velkým H, kdy holčičky zasednou ke stroji. Samozřejmě šicímu. Všechno je jednou poprvé. Vzpomínám si, jak mě moje teta učila šít ještě na šlapacím stroji a já se děsně bála, že si propíchnu nehet. Touhu šít a háčkovat jsem měla už jako malá, a to se s věkem nijak nezměnilo, až na to že jsem si k tomu přidala dalších 50 kreativních činnosti. Co se v mládí naučíš....Znáte to! A tak teď inspiruji mladé dívky k tomu, aby jim ta tvořivost zůstala i v dospělosti. Šicí stroj je kapitola sama pro sebe. Hodně jsem se s ním natrápila, než jsem dokázala šít aspoň trochu rovně a pořád nepárat. Možná to bylo proto, že jsem byla samouk a nikdo se mě nevěnoval tak, jako tomu je teď v mé Švadlence.
Vymyslet první práci na stroji pro někoho, kdo ho zná jen z obrázků je velká zodpovědnost. Jednak je potřeba, aby se šilo jen rovně a ideálně podle nějaké linie, proto byl výběr kostkované látky nutností. Naším cílem bylo prostírání a jeho olemování proužky. Mělo to dva významy. Jedním byla estetická stránka v rozšíření jednobarevného základu a tou druhou větší prostor pro výuku (neb obšít čtverec zabere asi tak 5 minut). To, co švadlena ke své práci potřebuje, je kromě nůžek i žehlička, která hodně usnadní šití. Obzvláště v našem případě dlouhých proužků, které si děti samy zažehlily tak, aby byl jasně vidět ohyb pro špendlení a vyznačená polovina látky. Dá to sice práci, ale vyplatí se to mnohonásobně. Zatímco jedna měřila a stříhala látku, druhá žehlila, aby se pak mohla dostat ke špendlení a následnému šití na stroji, neb ten je v domácnosti jen jeden.
Samotné šití jsme začali zbytkem látky na zkoušku, aby si to zpočátku děti "osahaly". Vysvětlili jsme si, jak pracuje stroj se spodní nití a přirovnali to k ručnímu zadnímu stehu. Ukázali jsme si jak se navléká jehla a k čemu je dobré zvedání patky. Šlapací pedál byl v mé režii, zatímco holčičky měly co dělat s tím, aby udržely látku rovně. Chtělo to použít obě ruce a přitom rozpoznat, jaký tlak je potřeba vyvinout, aby se látka volně posouvala. Poslední částí bylo zapošití na začátku a na konci pomocí zpětné páčky. Tahle malá prezentace byla dostačující k tomu, abychom se pustili do samotného šití s odstraňováním špendlíků. Byl to zážitek pro všechny. Prostírání o obdélníkovém rozměru mělo tedy přišito z každé strany po jednom lemu. Důležité bylo vyměření 1 cm od okrajů, kam se už stroj neměl dostat, aby se v rozích vytvořil úhledný sklad. Vysvětlovat to takhle na papíře je celkem náročné, ale dost návodů lze najít na Pinterestu.
Naše druhé setkání se zaměřilo na šití rohů, což je činnost lehká jen, když se na ní díváte. Opět jsme si procvičili, co je líc a co je rub, abychom tyhle strany dali k sobě a pomocí metru si vyznačili trojúhelník, který budeme na stroji sešívat, a to celkem 4x. Po zažehlení nás čekalo jen prošití okrajů, které měly holčičky už samy pod palcem (přesněji, samy si už používaly pedál). Velké finále nastalo po střižení, zažehlení a prošití malé kapsičky na příbory. Naše prostírání bylo hotové a malé švadlenky mají mé velké uznání za vykonanou práci. Jen tak dál holky!!!