Družena Protiklady
Sestupujeme pomalu ale jistě z vesmírných dálav k naší sluneční soustavě. Zeměkoule již má své čestné místo v našem ateliéru, takže teď je třeba si posvítit na nějaké ty planetky. Jelikož nechci zatěžovat děti nějakou Venuší či Merkurem, zvolila jsem, coby zástupce nebeských parťáků, Slunce a Měsíc. Jeden vládne světlému a teplému dni, zatímco ten druhý pluje po obloze v chladné a tmavé noci. Větší protiklad aby pohledal. Ostatně žijeme stále v dualitě, tak co se divit. Tak jako žena patří k muži, žár k ledu, bílá k černé, spodek ke svršku či trpaslík k obrovi, mají tato dvě tělesa mezi malíři určitou spojitost, stejně jako třeba Monáda.
Pro sluneční a měsíční téma jsme si zvolili koláž a frotáž s alobalem. Nepleťme si to s koláčem na sváču .o) Děti pracovaly s kartonem a místo kreslení lepily jednotlivé části na sebe. Čím více pater, tím větší efekt. Technika je to opravdu netypická a malý človíček může nabít dojmu, že malé kousky mu zaručí krásný výsledek. Bohužel jeho vlastní zkušenost mu ukáže pravý opak teprve až na úplném konci hodiny, kdy se plocha polepí pruhem alobalu a jemnými přítlaky houbičky zviditelní vyvýšeniny. Ten, kdo lepil kousky těsně vedle sebe, vidí slitý obrázek. Podklad jsme tedy museli ještě zvýraznit tzv. patinou (černou barvou pomocí tupování houbičkou), což ale předpokládalo mít cit pro sytost barvy. A tak vznikla díla, kde z černé vykukovaly nejvyšší vrcholky ve stříbrné barvě, nebo se naopak černá mihla jen kolem okrajů. A někomu z toho vznikla šedá mlhovina, což se může kliďo píďo stát i ve skutečnosti.
