Družena Protlačená pastelka
Za dob, když jsem byla mladá holka a ještě se používaly hojně kopíráky (tenký papír z jedné strany pokrytý černou nebo modrou barvicí vrstvou), šlo překreslování obrázků docela snadno. Kdo tento skvost doma už nemá, musí si poradit s uhlem nebo grafitovou tužkou, ale výsledek je nejistý. Pokud hrajete na jistotu, zvolte ostrý hrot nějaké starší propisky. Kopíruje sice do hloubky, ale i to se dá ve výtvarce dobře využít. Naše hodina sice měla jasný záměr, co se média týká, ale postrádala nosné kreslící téma. A jelikož je to vždycky tak trochu nesplněný dětský sen, dala jsem mu zelenou, i když vím, že budou děti malovat to, co už mají mnohokrát v ruce a budou napodobovat nějaké animované postavičky. Netuším, co bylo ten den za konstelace, ale výsledek byl překvapující, neb většina nevěděla, co kreslit.
Aby vyrývání do tvrdé čtvrtky bylo jednodušší, zvolili jsme kresbu nejdříve na cvičný papír. Pár tahů náčrtku se však stalo pro některé noční můrou, protože náčrtek dle jejich uvážení "musel být dokonalý" a on dokonalý nebyl, což byl problém, obzvláště když guma nebyla k mání a jiný papír také ne. Nepomohlo ani tvrzení, že pak přijde tento originál do sběru. Holt i umělci mají někdy své neplodné dny. Když už hrozilo, že budou děti většinu hodiny přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta a ronit slzy nad náčrtkem, vesmír se smiloval a my přešli k dalšímu kroku již zmíněného vytlačování linky do podkladové čtvrtky. Kouzlo hodiny přišlo až zcela na konci, když si děti vzaly pastelky a začaly naplocho přejíždět po papíře. Silná pigmentová vrstva se nedostala do spodní brázdy, čímž vytvořila "bílou stopu" dětského obrázku. O tom to celé totiž bylo.
