Družena Rámečky
Také se vám stává, že máte v hlavě průvan a nejste schopni vymyslet náplň jakékoliv aktivity? Mě ano! Ač mě většinou má intuice zavede k těm správným informacím, které si už zpracuji pro konkrétní účel, ale když měla přijít další hodina s Machovkami, nestalo se v hlavě vůbec nic. Ještě večer jsem byla klidná, ráno lehce nejistá a odpoledne mi bylo jasné, že mě musí něco hodně praštit do hlavy, aby se mi rozsvítilo. K tématu Domov mě napadlo jen téma Nemoc - Úraz, což sice patří do života, ale mě to přišlo na leden ponuré. Stále se mi do popředí draly myšlenky na všechny ty upozorňovací papíry, kterých je v našem ateliéru nepočítaně. Tu oznámení, tu připomínka, tu zákaz. Vše psáno ručkou rychlou bez valné estetické úpravy. Chodím kolem nich už nějaký ten měsíc a říkám si, že by jim slušel lepší kabátek.,,,
Přípravu na tohle práci jsem dělala jako doplňkovou a vůbec by mě nenapadlo, že se z ní stane nejlepší hodina za poslední dobu. Děti pracovaly se zapouštěním barev do krupicového základu, který tvořil rámeček vytisknutých sdělení. Bylo jich skoro 10. Asi nejzábavnější bylo přisuzovat textům odpovídající barevnost a tvar. Třeba taková cedulka na WC měla rozhodně pokakané barvy štětky a toaleťáku a úklidová místnost se pyšnila vlastnoručně vymalovaným koštětem a kýblem, vše s technikou dětské krupičky přilepené na tekutém lepidle. Po zaschnutí se barva dobře rozpouštěla. Takže nakonec z velkého NIC vzniklo obrovské NĚCO a vypadá to, že nám náš prostor více zdomácněl. Možná je někdy dobré nevědět :)))
