Družena Relaxací proti stresu
Stres je fenomén doby, což ale neznamená, že nás dostane na lopatky. Je potřeba si ho nepřipustit k tělu a přijmout určitá opatření psychohygieny. Ta jednoznačně poukazuje na náš duševní stav, klidnou hlavu, pozitivní myšlenky, vědomé dýchání a radostné prožitky, neb jen ve zdravém těle může sídlit zdravý duch. Tuhle lahůdku trénují někteří lidé celý život, ale určité situace je stejně nachytají na švestkách a oni se prostě rozčílí. Ono to tak trochu v našem světě asi jinak nejde. Stokrát můžete někomu říkat, aby věci zbytečně neřešil, díval se na věc z nadhledu, případně ze situace odešel, ale dokud na sobě nezačne sám pracovat, je to marné úsilí. Jelikož ve školních osnovách není předmět, který by se věnoval hygieně duše (zuby ty máme ošetřené ze všech stran) , musíme se jako dospěláci včas postarat o to, aby se o metodách, jak zvládat stres, dozvěděly už i děti školou povinné. A tak jsem se tímto bohulibým úkolem pověřila sama, neboť mi to přišlo vůči nim férové.
Pokud se vám dostane stres pod kůži, je docela dobré ho v první řadě vytřást, což se dobře dělá metodou hadrového panáka - skáčete tak dlouho, až z vás pomyslně cucky stresu lítají. Zařadíte-li k tomu ještě poklepovou automasáž svého těla, zcela jistě přijdete na jiné myšlenky, což bylo hlavním záměrem našeho snažení a holkám to pomohlo odreagovat se od svých školních povinností. Když jsem byla ve stresu dříve já, řešila jsem to vyjížďkami autem do sousední vesnice a celou cestu jsem doslova ječela na plné pecky, abych tu dotyčnou emoci dostala ven. Mělo to své výhody - sousedi nepřišli o sluch a rodina mě neměla za hysterku (jen ty hlasivky pak měly takový nakřapaný zvuk). Po tomto vyprávění jsme si vyzkoušely i jógovou pozici Lva, který na všech čtyřech s vytaženými drápy "zařve na plné kolo" (v tomto případě nás slyšely až v té sousední vsi). Zajímavý byl i test, ve kterém si mohly holčičky najít ty situace, které je stresují, a zároveň i techniky, které jim pomáhají.
Naší druhou zastávkou byl dech a jeho pozorování. Ideálně vleže, k čemuž nám dobře posloužily sedáky ze zahradních křesílek, coby žíněnky. Sledovat, jak vzduch proudí u nádechu či výdechu, je také dost dobrá technika, jak odvést pozornost od stresových situací. V našem případě jsme si k tomu pomohly při výdechu i souhláskami S a Š, ale vyzkoušely jsme si i jinou techniku s počítáním na doby a se zádrží dechu.
Další technikou byla Imaginace, neboli představivost a já jsem se mohla ponořit do role čtenářky, která za tónů relaxační hudby předčítá dívkám příběh, který "o něčem" vypráví. To něco měly dívky uhodnout v krátké imaginaci: "Vznášíte se na vodě, pohupujete se neustále sem a tam. Cítíte, jak celé vaše tělo odpočívá v teplé vodě. Něžné vlnky k vám připlouvají a zase od vás odplouvají. Jste pevní a silní. Svítí slunce a zahřívá dřevo, ze kterého vás vyrobili. Vane vítr a mírně vás směruje do moře. Velká plachta se vám vzdouvá a pohybuje s vámi ve vánku. Co jste?“ Odpovědi byly různé, ale jen jedna správná (plachetnice). Zřejmě by se Imaginace také hodila do školních osnov :o)
Bylo načase trochu uvolnit atmosféru a vnést do prostoru trochu zábavy. Nevím jak vás, ale mě zaručeně pomáhá od stresu smích. Když je mi fakt nejhůř, koukám na videa malých miminek, jak se zalykají smíchy až mě to samotnou rozesměje. Tahle terapie je úžasná. Dívky si ji samy vyzkoušely!
Smích nám vydržel i při dalším pokusu o ovládnutí svého stresu, čímž byly mantry. Zpívat, mluvit nebo počítat stále jedno a to samé dokola mozek unaví natolik, že nemá chuť přemýšlet o rozbouřených emocích. Jelikož jsem jednu dobu praktikovala Naam jogu (=moderní přístup ke zdraví mysli i těla, který spojuje dech, zvuk, pohyb a mudry), použila jsem jednu indickou mantru i pro děti. Pozitivní účinek to má proto, že zcela vypustíte možnost zapojit do procesu hlavu. Ta by totiž chtěla rozumět jazyku, který vůbec neovládá. Lepší je nechat cizí slova jen tak téct a sem tam nějaké vyslovit. Ono se to časem do těla dostane samo. Na "Gobinde mukande" jsme si dokonce i zatancovaly!
Jak už to tak bývá, hodina uteče strašně rychle a já měla v záloze ještě jednu techniku, která maže všechno napětí v těle jako mávnutím proutku. Kreativita a tvoření jsou moji favorité a leckdy zachraňují můj žlučník :o) Naším posledním úkolem byla výroba "protistresového míčku". Nápad možná otřelý, ale účinný. Už při jeho výrobě máte možnost poznat několik svých zadržovaných emocí. Můžete se začít vztekat, když vám třeba nejde nafouknout balonek nebo začít plakat, když se vám ho nedaří dostat na hrdlo skleničky. Pokud se vám stane to, co nám, nemáte jinou možnost, než se začít smát! (nafouknutý balonek totiž vypustil svůj vzduch právě do skleničky s moukou, takže jsme se v kuchyni mohli fakt klouzat!). Ale i to patří k uvolnění. Být stažený jako králík ještě nikdy nikomu neprospělo.
Navíc den tohoto setkání připadl na den mých narozenin, takže bylo jasné, že si tu hodinu užiju i já. Dostala jsem totiž ten nejlepší dárek pod sluncem už jen tím, že pracovat s holčičkami, které znám už od předškolního věku, je prostě radost, a tak jak je známo stres přímo odpuzuje. Když si k tomu navíc ještě dáte čokoládový dost, nemají negativní emoce vůbec žádnou šanci. I když jsme nestihli další techniky jako Mudry, Afirmace, Meditace a Svalovou relaxaci podle Jacobsona....nevadilo to nikomu, protože jsme ten stres jednoduše rozložili na prvočinitele už jen svou přítomností.
