Družena Rituál sebelásky
Máj je lásky čas, alespoň tak to tvrdil Mácha Hynek. Tohle oblouznění přírodou začíná v okamžiku, kdy stromy nahodí bělostné či růžové kvítí a my (partnerstvím obdařeni) se pod nimi cítíme jako v ráji. Jako kdyby tomu všemu vládla nějaká neviditelná síla, která nutí člověka milovat bližního svého i přes jeho nedostatky. Nevím jak to mají ostatní, ale já, coby žena láskou již políbená mám zato, že tohle je třeba trénovat od časného mládí. Nemyslím to líbání, ale to vědomí, že sebeláska je alfou a omegou dalšího života. Když budu svým malým svěřenkyním básnit o lásce, protočí oči a pošlou mě do háje zeleného. Pokud k nim ale budu mluvit jazykem lásky, kterému se celý svůj život učím naslouchat, pak mám jakoustakous naději, že si z toho něco do svého života odnesou.
Jako každý měsíc našich setkání, i tento jsem si vzala na pomoc jednu z pohanských bohyní. Tou májovou je Lada, nikoliv však princezna se zlatou hvězdou na čele, nýbrž bohyně lásky (stejně tak jako je bohyně Afrodita či Venuše). Všechny symbolizují přechod z období panny do ženy milující, v našem případě milující sebe samou. Je to důležitá průprava k tomu, aby dívka v pozdějším věku kráčela vedle svého partnera, (nikoliv aby ho vláčela za sebou nebo aby za ním klopýtala). To kouzlo spočívá v tom, že (ač velmi dobře víme, že jsou muži z Marsu a ženy z Venuše), jsme si všichni rovni. Tenhle kontrast je čistá magie mezi páry. Je jasné, že vyprávět tohle desetileté holce nejde, ale jde to ukázat prakticky a jednoduše pomocí dvou magnetů. Pro ilustraci jsem na ně nakreslila znaménka plusu a mínusu a požádala dívky, aby je k sobě přiložily. Demonstrovala jsem toto spojení-nespojení na představě, že jsem tu 2x - úplně stejná. Jak jistě všichni víme, magnety mezi sebou vyvinou celkem znatelnou sílu odporu, a zcela přirozeně se k sobě připojí, když se změní polarita jednoho z nich. To stačí k uvědomění, že si každý do svého života přitahuje svůj vlastní protiklad - svého životního trenéra, který jej bude školit v lekcích, jenž jsou potřeba. Pro ženu jako takovou to znamená JEN přijmout to, že je žena, která nepotřebuje bojovat za lepší svět, ale MILOVAT.
Tak nějak zjednodušeně jsme si povídali na začátku hodiny, kdy si holky mezi řečí žehlily své sukně, protože se z nich v aktovce staly tak trochu žvance. Bylo krásně, bylo teplo a my jsme poté vyšli vstříc naší velké chvíli. Všechny v podobných, vlastnoručně ušitých sukních jsme mířili k tajnému místu, které přestalo být tajné asi tak po 5 minutách chůze. Naším cílem byl travnatý prostor nad koupalištěm, jehož dominantou je velká vrba - symbol to jarní síly, v jejímž stínu jsme se usadili na deky. Vysvětlila jsem dívkám, že je čeká malý rituál, který otevře prostor pro jejich vlastní přijetí, ale zároveň tak trochu i zasvětí prostor k dalšímu účelu pro blaho všech. Kolem kmene stromu byla vytvořena spirála ze šátků vedoucí k malé dřevěné schránce s červeným srdcem. Zatím zcela prázdné, čekající na první projev láskyplného naplnění. Každá dívka si vybrala jeden citát na kartičce, aby jej mohla vložit následně do schránky.
Rituál však mohla provádět jen jedna, proto ostatní měly mezitím stvořit náramek přátelství pro svou kamarádku (určenou losem) a zařadit mezi dřevěné korálky i ty s písmeny. První dívka (a stejně tak všechny následující) prošla nejprve očistou (použitím kopálové tyčinky, což je vykuřovadlo z pryskyřice určené k bioenergetické očistě - a pro toho kdo tomu nevěří, tak to může být super repelent proti komárům :o). Na začátku spirály jsem se dívkám pokusila nastínit představu o otevřeném okně, které symbolizuje otevření jejího srdíčka pro svou sebelásku, tedy co krok, to představa o tom, jak by si přála, aby jí bylo vždy dobře na těle i na duši. Dívky šly vážně a zamyšleně, některé pomalu, jiné rychleji, aby na konci vložily do schránky kousek samy sebe díky citátu o lásce. Na důkaz této skutečnosti získaly věneček a mohly si pro sebe přát jedno přání, které rituálně stvrdil kouzelný keramický předmět s korálky uvnitř (jakési chřestidlo). Bylo nás celkem šest, takže i já jsem měla tu čest povýšit prostor u vrby na požehnané místo (druhým takovým je i trojúhelník na Ovčíně).
Bylo to kouzelné odpoledne pro všechny, a abychom trochu odlehčily té vší vážnosti, nacpali jsme si bříška jahodami se šlehačkou, prolítli se na louce bosou nožkou se stuhami v ruce a udělali si společnou fotku. Když to takhle čtete, můžete mít představu absolutní harmonie. Asi bych ji i měla, pokud by nám patřilo celé odpoledne, leč cesta tam i zpět zabrala nějaký ten čas a na samotný rituál nám zbyla necelá hodina, takže byl tak trochu zázrak, že jsme to všechno zvládli. Bylo mi ctí provázet dívky v májový čas tím nejdůležitějším, co je v životě čeká, neb nemáme-li rádi sami sebe, nemůžeme milovat ani druhé. A o to tady jde. Kdo jiný byl to měl umět, než-li žena.
