Družena Říz-ky
Kroužky vaření jsou u dětí docela oblíbené. Když je ale v plánu usmažit si řízky, jsou oblíbené úplně nejvíc. "Tý jo, bude maso!". "Ano bude!" Děti se opravdu po 4 měsících dočkaly. Jenže pracovat s moukou nebo mrkví je něco zcela jiného, než vařit s masem. To je vám pravidel a předpisů, aby člověk nechytil nějaké breberky :o) Vařílek se tohle všechno snažil dětem vštípit do hlavy, ale znáte to - na pozadí jejich myšlenek bylo hmatatelně cítit nevyřčené: "Tak kdy už konečně začneme smažit?!?!" Inu netrpělivost je lidská, obzvláště pokud jde o jídlo. A tak jsme začali mýt maso ("Jé to klouže" a "Fuj, to nebudu držet v ruce"), dále odblaňovat ("Mě ta krev nejde odříznout") a ve finále krájet na malé řízečky, neb děti nadchla představa, že budou mít řízky jako z KFC. Sice Vařílek netuší, jaký je tajný recept pana Sanderse, ale tomu nezabránilo v tom, aby mu trochu konkuroval. Zcela logicky totiž došel k závěru, že maso ve stravovacím řetězci musí být zákonitě naložené ve speciální omáčce, aby mělo kuře říz a jisto jistě se nebudou řízky obalovat podomácku v trojobalu.
A tak si děti naložily své kuřecí kousky do marinády z acidofilního mléka, soli, česneku a majoránky. V téhle směsi by se mělo louhovat ideálně přes celou noc, aby bylo obzvláště křehké a vláčné. No, mělo, ale my jsme měli s časem trochu potíž, protože od 13:00 do 15:00 se toho moc nenaloží, jenže Vařílek je filuta a připravil dětem další várku právě den předem. Taková marinádová rošáda vůbec není špatný nápad, protože děti mohly dál pokračovat nerušeně ve své práci, a to v obalování řízků. Klasika říká, vezmi tři talíře nebo misky, naplň je moukou, vejcem a strouhankou a pěkně popořadě obaluj a obaluj. No ze své vlastní zkušenosti musí Vařílek uznat, že při tomhle postupu je víc mouky a strouhanky na zemi, než na mase, takže přišel s profláknutým nápadem a dal dětem igelitové sáčky na dva zipy (Ikea). Do nich si daly pár lžic strouhanky a kdo chtěl mohl si v jiném sáčku válečkem rozdrobit hrst kukuřičných lupínků, které přidal ke strouhance (jako z KFC). Do téhle sypké směsi jsme dávali jeden kousek masa po druhém a obalovali ho přehazováním obsahu do všech stran. Je pravda, že občas někomu netěsnil zip na sáčku, takže jsme stejně zametali, ale rozhodně jsme nemuseli mýt pak tolik nádobí.
Když přišla na řadu konečně fáze smažení, děti už skoro slintaly. Zatímco jeden stál u sporáku a smažil řízky, ostatní si připravovali svou zeleninovou oblohu na talíř. To, že to pojmout jako kreativní obrázek, nikdo nečekal. Seznámit se s technikou smažení je už vyšší level, takže jsme museli trochu víc zabrat na přípravě. K plotýnce s tukem jsme si dali talířek na odkládání vařeček a hned vedle další talířek s ubrousky, aby se do nich mohl vsáknout přebytečný tuk z usmažených řízků. Obracení dětem ještě moc nešlo, ale kdo by to při prvním pokusu počítal. Mezitím si děti prostřely stůl a ke svým talířům přinesly vytoužené řízky pěkně pod pokličkou, aby nevychladly. Velké finále bylo o slastných obličejích a zkonstatování, že: "Teda tohle v KFC fakt nemají". Pro Vařílka to bylo velké ocenění a dojala ho i prosba dětí, zda by si mohli vzít své Receptáře domů, že si udělají svoje řízky ještě jednou. Že do toho děti takhle říz-nou, to člověka potěší. Bramborovou kaši i salát už umí, tak mohou s přehledem uvařit nedělní oběd samy.
