Družena Řízkobraní
Každá dobrá hospodyňka by si měla být vědoma toho, že bez náležitých triků, typů a zkušeností, pozbude její snaha o vytvoření gurmánského zážitku na své magii. Jídlo vypiplané, s láskou opečovávané se bude v puse jen rozplývat. Pokud hodíte jen flákotu na pánev a budete doufat v zázraky, nedočkáte se! Kuchyň je alchymie. Netvrdím, že si máte s kuřecím prsíčkem povídat, zatímco mu dáváte na frak paličkou, ale jisté naložení předem mu přidá rozhodně plusové body navíc. Když si plánujete smažit řízky v dětském kolektivu, je dobré v prvé řadě vědět, kdo je má rád a kdo už je připravoval. Zatímco na první otázku odpověděli všichni, druhá byla s otazníkem. Děti si pamatovaly hlavně obalování ve vajíčku a strouhance. To, že se před tím musí maso ještě naklepat a osolit, přešly. A tak jsme trochu zaimprovizovali s představivostí a svá těla si vypůjčili coby suroviny. Jedna byla řízek, který jsme všichni naklepali, druhá sůl, třetí mouka, čtvrtá vejce a já strouhanka. Zážitek hodný potlesku.
Ve svých lekcích se snažím o to, aby děti předem poznaly celý postup. Pokud jsou to dílčí úkony, ráda předvedu sama, jedná-li se ale o hodinový recept, přenechávám raději své místo názorným videím na kanálu YouTube a jeho šéfkuhařům. Pan Paulus dětem skvěle ukázal, kterak zacházet s masem, jaké fígle použít při obalování a co udělat, aby byly řízečky propečené a křupavé. Koukat se na druhé je fajn, to vám přijde všechno tak nějak jednoduché, ale když se setkáte s realitou, začnou se množit otazníky. Už po několikáté jsme se setkala se situací, kdy děti zbožňují již připravené maso, ale když mají sáhnout na ten syrový kousek, nedělá jim to dobře. Ale i to se dá řešit. Vytáhla jsem všechny nástroje, kterými mohly děti manipulovat s masem. Byla to tragikomedie! Jako když honíte žížalu lopatou.
Naše masíčko už bylo naložené den předem v kefíru se solí a česnekem, ale pro výuku jsme začali od piky. Místo paličky, jsme použili klouby svých rukou. Před samotným obalováním jsme rozkřápli vejce a v uzavíratelném sáčku rozváleli kukuřičné lupínky, které jsme přidali k jemné strouhance. Po prosívání zůstaly v cedníku větší kousky, o které se děti náruživě postaraly. Někdo obaloval strouhanku otáčením masa v míse, jiní pomocí rukou a nebo mícháním v pytlíku. Každý způsob se počítal. Dvě pánve už měly nahřátou vrstvu oleje, do které jsme přidali kousky syrové mrkve, aby se nám ta dobrota hned nepřipálila. Zatímco jsem hlídala proces smažení, udělaly si děti ještě vlastní tatarskou omáčku. V kuchyni to vonělo jak o Štědrém dni, takže jsme si i hezky prostřeli a konečně po dlouhé době spolu zasedli ke stolu. Výraz dětí si myslím mluví sám za sebe. Takže až budete připravovat štědrovečerní hostinu, nezapomeňte na to, že vaše děti už vás mohou zastoupit.
