Družena Rizoto pečené
Po půl roce vaření už nikomu v kroužku nepřijde divné, že VAŘÍ i taková hlavní jídla, jako jsou špagety nebo rizoto. Oba dva pokrmy mají italský nádech, i když suroviny a postup je ryze český. Snad jen to vaření "al dente" tomu dává trochu exotiky. Vařílkova první velká lekce v kuchyni začala krátkým vyprávěním o tom, co je to rýže, jaké jsou její známé druhy a co jí sluší na talíři. Děti se ji pak podle rad naučily probrat, proprat, ochutit a uvařit. I když v našem případě šlo o rýži pečenou v kuřecím vývaru. Recept pověšený na lednici udával jasné pokyny ve stylu "step by step", rady jako ušité na míru dětem daného věku. Ale kdo by se s tím četl, že jo? Není lepší okouknout suroviny a "nějak" je nakrájet a hodit na pánev? No ze začátku to tak vypadalo, ale to by nebyl Vařílek, aby děti nevrátil o 10 kroků zpět a dal jejich zbrklosti červenou. Takže znovu a lépe. Navážit, oprat, oškrábat a nakrájet. To poslední je stále úkon, který se prostě nedaří dovést k poslušnosti. Buď je mrkev moc kulatá, maso žužlací nebo cibule štípe do očí. Prostě nejlepší by bylo, kdyby prodávali už nakrájenou zeleninu na úhledné kostičky, kolečka a proužky. Ostatně první, na co se děti ptají hned na začátku hodiny je to, zda budeme krájet cibuli, a když jim je kladně odpovězeno, odchází, předem pláčou a v neposlední řadě si berou brýle - jakékoliv, i sluneční. No není jednoduché stát se kuchařem, ač vidina práce v kuchyni na záoceánské lodi je lákavá.
Zatímco se nám tedy pekla rýže pěkně pod pokličkou (spíš alobalem) dostaly se konečně děti po nudných krájecích přípravách k akci. Mističky byly naplněny potravinami všech barev - bílou cibulkou, oranžovou mrkvičkou, zeleným pórkem a hráškem, žlutou kukuřicí a světlým masem, takže bylo důležité dodržet postup vaření. Děti už umí odhadnout, kdy je olej připravený pojmout první surovinu, snaží se o trpělivost, než jim potravina (maso) trochu změkne a zezlátne. Naučily se trochu i logickému myšlení a dávají do výpeku k osmahnutí další potraviny, a to od těch nejtvrdších po ty nejměkčí, aby se jim cibulka nepřipalovala, zatímco je mrkev stále ještě tvrdá. Tyhle fígle nejdou do hlavy hned, ale Vařílek ví, že je už zaseto. A taky si všímá, jak děti honí mlsná a ujídají si z mističek, protože na svačinu prostě není čas. Ale dvouhodinovka vaření je pomalu u konce, takže přichází poslední smíchání rýže s osmahnutou masovo-zeleninovou směsí, do které si děti ještě přidaly strouhaný sýr. Na nějaké složité zdobení talířů přílohou už nebyl prostor, protože hlad by opravdu veliký. Jedna snítka bazalky a je hotovo. Ti, kteří původně zamýšleli donést nějaký ten vzorek domů na ochutnání, velmi záhy od tohoto záměru upustili. A to se Vařílek trochu spletl v gramáži a na jednu dětskou porci zadal 100g suché rýže, což byly nakonec porce pro 2 dospěláky. No aspoň budou mít rodiče po starostech, co k večeři. Na zákusek nám už místo nezbylo, tak příště. Pečeme perník.
