Družena Roláda
Sladká tečka může být jakákoliv. Od sušenek po bábovku, přes zmrzlinu až k hroznovému cukru. Každý podle svého naturelu. Vezmeme-li v úvahu, že budou sladkou tečku vytvářet desetiletí kluci, z jejichž poslední hodiny vaření mám ještě teď noční můru, musela jsem hodně přemýšlet, kterak uspokojit jejich chutě, zaujmout jejich kuchařský skrytý talent a přitom si nepřivodit další opar na rtu. Do cesty mi přišla roláda. Pravda, ta se roluje a rolování obnáší těsto, takže jsem tuhle variantu vyloučila v prvopočátku a soustředila se na něco, co už jednou upečené bylo a co by se dalo do rolády zakomponovat. A ejhle, recept mého dětství a roláda z Bebe sušenek ve tvaru "střechy" byl na světě. Jeho geometrickou podobu jsem jen upravila na nejjednodušší možnou verzi a zhotovila z kartonu od pizzy krabičkové boxy přesně imitující tvar zakoupených sušenek.
Recept zněl skvěle. Už jen tím, že v něm byla pudinková náplň a vaření pudinku bylo, je a bude jednou z prvních kuchařských dětských dovedností. Co mě ovšem překvapilo, bylo množství surovin ve stylu M.D.Rettigové - vraž do toho 10 vajec. Ta byla sice jen 4x, ale pudink pojmul necelých 1,5 litru a náplň 1,5 másla, což byl při současné cenové výši kaskadérský kousek. Leč výsledný efekt stál samozřejmě za to. Nejdříve jsme se tedy zhostili vaření pudinku. Kluci shlédli video, které jsem obohatila svou zkušeností uvařit většinu mléka ve větším hrnci a teprve do zbytku vmíchat potřebné množství cukru a vanilkového prášku a poté se pustili do práce. Už jen otevření krabice s mlékem mělo tzv. cintací efekt, což pro ně znamenalo utřít stůl (což jsme dělali během hodiny mnohokrát).
Druhá fáze spočívala v tření másla, cukru a žloutků. Na to se kluci těšili nejvíc a byli jako utržený od řetězu, jenže s vejci se musí zacházet v klidu a v rukavičkách, protože oddělení žloutku od bílků je tak trochu drama. Profík vám to udělá jednou rukou, my smrtelníci k tomu potřebujeme aspoň hranu stolu a pak dvě ruce, děti si musí ovšem pomoci nějakou tou berličkou. Mě se osvědčila čepel většího nože, který rázným švihem udělá do vejce asi 3 cm rýhu, což ovšem předpokládá, že je vejce bezpečně uloženo v druhé ruce připomínající hnízdo. No a pak se už jen laboruje s překlápěním špiček vejce tak, aby bílek po otevření "kloboučku" vytekl do jedné misky a žloutek se dostal celý tam, kam patří. Jeden klučičí pokus byl se skořápkami, druhý s rozmáčklým kloboučkem a třetí s rozteklým žloutkem ....takže ano, na poprvé je to vždycky drama.
Naštěstí nám ve šlehání pomohl robot, zatímco nám pudinková hmota venku na studeném vzduchu pod fólií chladla. Tu jsme posléze přidali do šlehací nádoby a vytvořili tak opravdu velikánskou hromadu náplně. Rozdělením na dvě poloviny a přidáním kakaa a kokosu vznikly náplně dvě, jedna tmavá a druhá světlá, což se dalo dobře kombinovat se sušenkami, jenž měli děti od každého druhu u sebe. A tak jsme dospěli do bodu, kdy jsme měli připravenou formu z papíru vystlanou alobalem, do které jsme dávali postupně různé barevné kombinace sušenek i náplně. Kluci ze začátku mazali sušenky jídelním nožem, ale vrstva byla slabá, takže jsme kreativně přikročili k nahrnutí směsi na sušenku přímo v misce a její připlácnutí ke "kámošce" v krabičce před ní. Mě to přišlo jako úžasný nápad, ale netušila jsem, že tím si tím zajistím pomatlaný stůl, tácy i stěny v bezprostředním okolí. Nicméně v rámci tvorby jsem to chápala. Nejhorší byla kombinace hladu a rozlámaných sušenek, kterých se najednou vytvořilo víc, než bych čekala, a tak se ujídalo a olizovalo a nadávalo a chechtalo, až se nám ke konci hodiny podařilo naplnit formu, kterou jsme ještě stačila posypat kokosem a přidala rady na cestu, co dělat s roládou druhý den. Možná to nevíte, ale do lednice se nedává a po vyjmutí z formy se krájí šikmo. Prý pak vypadají řezy jako dvoubarevná mozaika. Rozhodně ale počítejte s tím, že to bude opravdu sladká tečka za naším letošním vařílkovským snažením!!
