Družena Ručníky, kolíčky a PET víčka
To není nákupní seznam, ale netradiční cvičební pomůcky pro děti. Výhodou je, že je má doma každá rodina a užije se s nimi docela dost srandy. Začali jsme jako vždy uvítací básničkou a pak si dali domečkovou rozcvičku. V kruhu barevných obručí jsme házeli kostkou a podle počtu teček jsme procvičovali ruce, nohy, záda a hlavu. A protože se nám minulou hodinu nepovedlo pustit muziku, vynahradili jsme si to teď. Každý měl prostor projevit se podle svého, zatímco to ostatní vždy opakovali. Úvodní zahřívací část jsme zakončili honěnou s kolíčky. Děti dostaly po dvou kolíčcích a každého komu daly babu plácnutím, připevnily chyceného svým kolíčkem. Vznikl z toho běhací mišmaš, který měl svou spontánností úspěch, protože děti honily své maminky, a to je vždycky legrace. Další hra s kolíčky byla o obrovi, který měl přikolíčkované bodliny po celém těle.
Najednou ale usnul a děti potichounku přicházely ze svých doupat, aby obrovi ty kolíčky vzaly, jenže nepočítaly s tím, že se netvor probudí a zařve, čímž děti zažene zpátky. Takto jsme opakovali usínání a probouzení tak dlouho, dokud obrovi nezůstala na těle ani jedna bodlina. Po pauze na pití jsme se přesunuli na žíněnkovou plochu a protáhli si tělo houpáním do stran, i zepředu dozadu, vyklepali jsme si nohy a naklepali zadečky. Na řadu přišly ručníky, které držela každá dvojice tak, aby si mohla posílat sem a tam míč, který představoval miminko. Cvik jednoduchý, leč dětem se více líbilo, když mimčo padalo na zem, a co teprve, když měly děti míč vyhazovat a do ručníku chytat. To bylo miminko samá boule. Našla se ovšem i varianta, kdy byl míč zabalen do ručníku jako do zavinovačky a následně bylo pohazováno živým dítětem. Někteří jedinci jsou prostě originální.
S ručníky jsme si také vyzkoušeli, jak se plave na lodi z jednoho břehu na druhý tím, že jsme se odráželi rukama tam a nohama zpět. Z ručníkové házečky jsme přešli na ručníkovou předávačku v řadě dvojic za sebou a poté na podbíhanou pod vlnami z ručníků. Ke konci hodiny přišly na řadu i víčka z PET víčka a hra na strýčka Skrblíka, který hamounil své mince. Víčka byla vysypána uprostřed tělocvičny tak, aby je mohla dvě družstva vzájemně sbírat a nosit na protilehlé strany. Jelikož je ale děti nosily po jednom, byl úkol složitější. Z nasbíraných víček pak vznikly krásné obrázky. Posledním cvičením byla hra na náklaďák, kdy děti přenášely na svých zádech náklad z jednoho depa do druhého. Víc jsme toho už nestihli. I tak toho bylo na jednu paní učitelku s křuplým žebrem docela dlouhý úkol.
