Družena Šišky s mákem
Pod názvem "Šišky s mákem" si může každý představit všelicos. Dřevorubec by zřejmě kroutil krkem, co je to za blbost, zatímco kuchařka ze školní jídelny by obracela oči v sloup, neb by jí čekalo udělat mnoho válečků z bramborového těsta. Toto jídlo má své oblíbence i odpůrce. K první skupině zcela jistě náleží především děti a nebo vzpomínky jejich rodičů na prázdniny u babičky, která tohle jídlo zvládala levou zadní. Nostalgicky jsme proto upřeli pozornost s Kuchařinkou právě na tento pokrm, aby i současná omladina poznala, jaké to je vylizovat umaštěné talíře plné černých sladkých zrníček.
Díky již uvařeným bramborám na loupačku jsme nemuseli čekat, až nám hlízy vychladnou, zato jsme se trochu potrápili s loupáním slupek. Nejen že jsou tyhle potvůrky tenké, ale navíc pekelně lepí, což značně ztížilo naši počáteční práci. Stejný pocit měly děti i při strouhání oloupaných brambor na struhadle, takže jsme z ustavičného mytí rukou prostě nevyšli. Na řadu pak přišlo hňoucání téhle hmoty s moukou a vejci, čímž jsem dosáhli maxima upatlanosti v dosahu naší pracovní plochy. I když se zdálo, že nás z toho zachrání další várka mleté obiloviny, museli jsme si dávat hodně moc velký pozor na to, aby naše "šíši" nebyly v závěru příliš tuhé. Odhadnout to na první dobrou ovšem nebylo v zadání dne, takže tenhle úkol zůstal na Kuchařinku.
Děti si pak měly rozdělit svůj váleček na osm stejných dílů, což je díky názorné ukázce, věc celkem snadná. Leč když se do toho vloudí jistá dávka dětské kreativity, získáte najednou několikanásobek různorodých tvarů, které se bohužel vaří velice nestejnorodě, takže .... Ano, tušíte správně. Opakování je matka moudrosti a my ve finále opravdu uvařili skoro identické šišky. Zatímco se nám pokrm mastil v másle, umleli jsme si na robotu i svůj vlastní mák, spojili ho s moučkovým cukrem a pak už jsme se jen olizovali až za ušima.
