Skřítkové jsou bytosti neobyčejné. Ti vánoční se stěhují do domácností začátkem prosince a zabydlí se tam až do Silvestra. Pokud vyfasujete skřeta, máte se na co těšit! Ale on i malý, milý skříteček dokáže nadělat spoustu lumpáren. Má to totiž v popisu práce, neb pomáhá Ježíškovi a nutně potřebuje, aby byly Vánoce zábavné. Většinou to dělá v noci, takže když se ráno probudíte, máte modrou krupicovou kaši k snídani. Schovává se v mouce nebo v šuplíku s ponožkami. Dejte si na něj pozor, kdo mu ublíží, tomu se rád mstí, ale jinak je to dobrák od kosti. Když ho požádáte, ukáže vám domácí kouzlo.
Náš vánoční skřítek měl čepičku, nos jako bambuli, pořádná vousiska a pruhované punčocháče. Byl nakreslený na papíře černočerným uhlem a měl šibalský úsměv. I když zrovna nehýřil barvami, měl alespoň čtyři odstíny šedi. V případě výtvarné techniky je to docela důležitý moment, protože malovat uhlem úplně poprvé si žádá malé vysvětlení a trocha zkoušení. Děti se dozvěděly, že se jedná o speciální dřevěné uhlí, jedno z nejstarších přírodních výtvarných nástrojů vůbec. Zjistily, že je to lehounká tyčinka, která dělá černé šmouhy po papíře, zanechává saze na rukou a neudrží si svou sytost. Dokáže dělat jemné čárečky světloulinké barvy, ale s přibývajícím přítlakem tmavne a mohutní. To byl ostatně první úkol, který si měly děti vyzkoušet. Říká se tomu MACHOVY PROUŽKY (odstíny od světle šedé po její nejtmavší verzi).
Naši skřítci měli různé velikosti, jiné vzory na čepičkách, ale všichni měli nějakou tu šmouhu kolem sebe. Kreslit uhlem, je jako jíst marmeládu rukama. Schválně, vyzkoušejte si to někdy.
Družena 
