Družena Smrtná neděle
Jarní prázdniny a včelařský ples se nám ocitly již v Postní době, a tak jsme možná ani nezaregistrovali, že během měsíce měla každá neděle jiný název. Od Černé, Pražné, Kýchavé a Družebné, jsme se dostali až ke Smrtné neděli, kterou se nám podařilo již chytit "za pačesy". Jednak proto, že to praví lidový zvyk, ale hlavně pro navrátivší se mrazy a sněhovou pokrývku v době, kdy už bychom mohli nosit podkolenky. Jenže den před svátkem Josefa mrzlo až praštělo, což se sice mohlo na chvilku líbit dětem, ale ne už tak dospělým. Možná právě proto se zrodil v jedné rodině nápad, uspořádat nedělní akci s vynášením Mořeny a tedy se skoncováním rukavic a kulichů.
Paní Martina s dcerou Janičkou vyrobily doma společně Smrtku ze slámy, dřevěného bidla, starých šatů, krepáku, ozdobenou korálky z vyfouknutých vajec symbolizujících zmar. Pak obeslaly pozvánky mezi děti z Klubíku a své přátele, abychom se mohli všichni společně sejít na Smrtnou neděli "U koní". Sníh nám křupal pod nohama, ale úsměv nám hrál na tváři. S bubínky, tamburínkami a chřestidly jsme se vydali podél potoka k rybníku. Celou cestu jsme odříkávali tradiční básničky, abychom dali všem najevo, že odnášíme Zimu ze vsi.
U brodu jsme nechali Mořenu rituálně usmrtit ohněm a její ostatky (vejce) děti poslaly po vodě pryč, aby už tento rok nemohla dál škodit. Ještě když odplouvaly poslední zbytky, pronášeli jsme všichni básničku:
Zimu jsme vám odnesli, nový léto přinesli. S červenými vejci, žlutými mazanci. Plav zimo plav, víc se nezastav!!!
Tento pohanský zvyk je typickým rituálem přechodu (zimy v jaro), kdy je prostě potřeba, zbavit se všeho starého, odumřelého, zkaženého a nežádoucího. A právě Smrtka všechny tyto nešvary zosobňuje. Ten, kdo před tím prošmejdil dům od shora dolů a vyřadil (třeba na Dobročinný bazárek v Sue Ryderu) nepotřebné věci pro rodinu, měl vyhráno. Ale abychom dostáli tradici, bylo potřeba přinést do vsi čerstvou sílu - nový počátek, tzv. "líto" (létečko, májíček = zelenou větvičku nazdobenou pentličkami. I na toto myslela paní Martina a připravila pro všechny zelenou břízu či rašící ovocný strom se stužkami.
Když jsme si dostatečně zanadávali na zimu, otevřeli jsme si termosky s teplým čajem, rodiče si pochutnali na včeličkové medovině, děti dostaly medová lízátka a někde se objevila i slaná roláda. Sluníčko nám k tomu svítilo, a kdyby nás nestudili nožky, možná jsme jsi tam povídali ještě teď. Byl však už čas oběda, a tak jsme se odebrali domů s poselstvím slibného jara. Sice je stále pod nulou, ale nezoufáme, neboť Jarní rovnodennost je až za 2 dny. Tož přejme si, ať během té doby mráz odnese vše, co už nám dosloužilo a může odejít. Odpusťme všem všechno a hleďme na příchod Světla s radostí v srdíčku. Jen tak nám uvnitř zasvítí.
Za účastníky akce Ivča N.