Sokolský slet

Už je to tak, čarodějnice se blíží každým dnem a trénují své lety všude, kde se dá. To se samozřejmě týká nejen starých babic bludic a bab jag, ale  i  malých čarodějnic, které poletí poprvé. Musí trénovat a nemohou vynechat žádnou příležitost k procvičování. Když nic netušící děti přišly do sokolovny ve Středoklukách, zůstaly stát zaraženě ve dveřích. V tělocvičně byla cizí ženská s rezavými vlasy a bradavicí na nose. Některé začaly utíkat zpátky do šatny a ječely jak sirény. Když ale poznaly svou lektorku Hravého cvičení, začaly ji tahat za sukni a plácat po zádech na důkaz, že se VŮBEC NEBÁLY. V kotlíku zatím hořel čarodějnický oheň, děti spojily kruh, abychom se přivítali naší básničkou. Tu jsme ale museli trochu pozměnit a trochu si u toho začarovat se slovíčky. Pro obřad bylo důležité čarodějnické znamení na obličeji, proto si děti vzájemně pomalovaly čela a tvářičky, aby je hlavní babice poznala. Každé dítko dostalo po té své malé lítací koště a proletělo křížem krážem tělocvičnu. Se zmíněným nástrojem jsme si udělali i krátkou rozcvičku. Na řadu pak přišla disciplína hodu košťátkem do dálky, přechod mostu přes bažinu, skok z chatrče a let na kruzích. Hlavní babizna po vyslovení zaříkávadla: "Baba Jaga v lese bydlí, koho chytí, toho zmydlí", začala honit malé učence, takže se opět tělocvičně otřásala jekotem.  Další úkoly už byly jednoduché - hod ropuchy do kotlíku na polévku, putování pavouka Bonifáce a Hrombáce mocným fukem přes lávku, lákání kočičky na špagátu nebo cesta slepou krajinou. Nevynechali jsme ani  výlez na horu (žebřiny) a závěrečný přeskok "ohně". To všechno bylo evidentně málo, tak jsme si dali nakonec pořádně do těla 10 dřepy, produpáním a protřepáním končetin, mocnými skoky a posledním prodýcháním. Nezbývalo  po hodině nic jiného, než se opět spojit v kruhu, popřát si zdárný let v neděli a těšit se, že se setkáme už v měsíci lásky. Třeba přijde i to  teplé počasí....