Družena Špagátky
Špagátkové téma bylo hravým doplněním naší spojené hodiny a technicky zcela nenáročnou výtvarnou disciplínou. I když se musím přiznat, že příprava k této aktivitě musela být z mé strany o to náročnější. Měly.li býti obrázky barevné, muselo býti i více barev k dispozici, a to namíchaných do správné konzistence, tedy ani ne husté, ani ne řídké. Bavlněný provázek o délce necelého metru se do ní musel celý namočit a nasát barvu, aby se poté mohl v serpentýnách točit od jedné strany k druhé, a to ze shora dolů. Jednou verzí byla bílá čtvrtka A4 přeložená napůl, na jejíž jednu stranu děti položily nacucaný provázek tak, aby jeho dolní konec vyčníval. Po přeložení a mírným stiskem stačilo provázek jen pomalu táhnout směrem k sobě. Výsledkem se stal zrcadlový obtisk něčeho, co připomínalo z dálky květy kaly. Takto vyzkoušely přes sebe 2 - 3 různé barvy.
Druhý pokus děti zkusily na již nepřeloženou tmavou plochu úplně stejně, jen s tím rozdílem, že provázek (ještě více namočený) zanechával za sebou táhnoucí stopu hada a dodal "květu" určitou celistvost. Když to člověk takhle popisuje, vypadá to jako velmi snadný postup, jenže nesmíme zapomínat na to, že pracujeme s tekutými temperami, že provázek je dlouhý a mrská se sem a tam, zanechávajíc za sebou četné cákance nejen na stole, že barva nezůstává jen na papíře, nýbrž i na prstech, které pak zanechávají otisky všude a že trefit se provázkem zpátky do kelímku s barvou je někdy fakt fuška. Na druhou stranu s ním lze dělat na papíře divy, protože se dá pokládat všemi směry a tahat i několik kousků najednou. Přesvědčte se sami, o tom ví nejlépe Pinterest,
