Družena Sportovní skládačka
Děti milují stavebnice. Tedy alespoň tak tomu bylo za dob mého mládí v podobě Merkurů či mého mateřství s prvním synovým Legem. Ať si v současnosti staví děti z čehokoliv, jedno je jisté, čím více součástek, tím více možností, které rozvíjí jejich kreativitu. Tak tímto směrem putovaly mé myšlenky, když jsem se rozhodla připravit pro děti maketu zimního sportování. Jakmile jsem dala kartonu tvar a bílou barvu posypanou blyštivými třpytkami a modrými cákanci, šlo pak už všechno ráz na ráz. Jeden nápad střídal druhý a já jen vytahovala ze svých zásobovacích šuplíků dřevěné kolíčky, špachtle, brčka, bambulky, vatová kolečka, modelínu, vlnu, provázky, drátky, korálky, fixy, lepidla a štětce. Plán byl sestavit na zasněženou desku sněhuláka, lyžaře a snowboardistu.
Nejdříve si děti velkým plochým štětcem rozetřely bílou temperu tak, aby to nevypadalo jako při oblevě, ale po čerstvě nasněženém prašanu. Samozřejmě, že se náš děj odehrával za slunného počasí, takže jsme museli ještě do vlhkého podkladu nasypat blyštící třpytky. Modré cákance byly novou zkušeností a děti to moc bavilo (měly jsme je pak všude .o). Princip spočíval v nanesení vodových barev (anilinek) na větší štětec, do kterého se pak druhým štětcem v pravé ruce rázně ťukalo, zatímco ta levá byla statická. Z větší vzdálenosti vznikaly krásné drobné kapičky, zatímco zblízka cákance. Děti si vyzkoušely tři odstíny - tmavě modré, tyrkysové a fialové. Vznikly tak zajímavé útvary, které jsme musely nechat zaschnout. Bílou temperou jsme si ještě natřeli menší kolíček (sněhuláka). Dobře se s ním pracuje, když se nedrží v ruce, ale zakolíčkuje se třeba na mističku.
Šikulkové měli každý svou sportovní skládačku připravenou v mističkách jedné barvy, aby se komponenty zbytečně nepomíchaly. Zatímco sněhulák zasychal, pustili jsme se do lyžaře a jeho lyží z nastříhaných lékařských špachtlí. K tomuto účelu děti uchvátily svítící zvýrazňovače, takže jak lyže, tak i snowboard, měly veselé vzory. Tělo lyžaře bylo také z kolíčku (jehož hlavu tvořil kulatý otvor coby pusa). Nakreslením očí černou fixou, tak bylo zřetelnější, kde jsou nohy. Ty jsme obmotali pomocí vlny (šponovky jako vyšité), zato bundu a čepici jsme zkusili udělat z modelíny. Tím, že mělo tělo lyžaře "pod krkem" uvázaný drátek (ruce) se zakončeným zažehlovacím korálkem (dlaně), mohly děti lépe tvarovat oděv, kterému nechyběly ani knoflíky a kapsy. Stejným způsobem vznikla i čepice (kulich s bambulí nebo ušanka či šála. Do korálkových rukou pak stačilo už jen zastrčit přepůlenou vatovou tyčinku jako hůlky. Hotovou skládačku jsem dětem zkompletovala pomocí tavné pistole a přidělila jí čestné místo na sněhové ploše. Snowboardista už tolik kreativity nepobral, tomu stačilo jen na vatové vajíčko namalovat obličej a vybrat si barvu bambulky (tělo). Tavná pistole pak znovu spojila prkno s nožičkami z žebrovaných brček vyztužených drátkem, nato tělo, hlavu a vlasy (třeba z namotané vlny převázané napůl a prostřižené na okrajích). Za naše šikulkovské odpoledne jsme měli hotovo, dokonce jsme si v obýváku i "zalyžovali" na klouzavých podsedácích ze staré karimatky. No vidíte, venku ani vločka a my jsme si přitom užili zimních radovánek habaděj.
