Stáj divokých koní

Masopustní kobyla měla úspěch už v neděli, a tak se tvořilo ve stejném  duchu. Jen bráškové pana Klisňáka byli o poznání divočejší a rozvernější. Našla se dokonce i rarita koně pruhovaného čili zebry, která zavítala na poslední karnevalovou hodinu v Druženě. Tvořílek doplnil barevnou škálu s vlnami, aby mohl vzniknout bělouš, kůň ryšavý, hnědák či černý mustang. A co si myslíte, že si vybraly děti? Ano správně - fialového koně s hnědým ocasem a bílou hřívou. Nejvíce práce nám dalo spojit dvacet kusů vlny v jeden svazek, protože dětem konce vypadávaly z ruky. Malovajda však přišla na geniální nápad a přilepila ke stolu narychlo dvě tužky, na kterých se dělaly zatáčky s vlnou už radostněji. Kroucení dvou konců na opačnou stranu, byla zajímavá zkušenost, protože pak vznikl "copan alias nožka kobylí". Když jsem upletli každý dva páry nohou, přilepili jsme k vlně podkovy z korálků nebo nařezaného korku. Tělo koně tvořila rulička od kuchyňských utěrek ve dvou třetinách ustřižená a obalená papírem dle vlastního výběru. To samé jsme provedli s hlavou koně, která však byla kratší a krásnější o oči, nozdry a uši. Upletená hříva stejným způsobem pak pomocí tavné pistole spojila části dohromady a ocas zakončil celou loutku. Ano loutku, protože jsme ji dali za krk a pod ocas vodící vlnu, a od té chvíle to ve třídě jen cvakalo kopyty a řehtalo na celé kolo. Podařilo se nám vytvořit docela vymazlenou stáj masopustních kobyl.  Škoda, že bylo už pozdě, určitě bychom tvořili další loutky.Kromě toho všeho jsme si domalovali i kašírované masky bílým Balakrylem, což nebyla práce vůbec vážná, protože jsem se u toho pořád řehtali jako koně, obzvláště když barva stříkala všude kolem.