Družena Studené malování
Víte jakou máme úžasnou výhodu, že žijeme v našem podnebí? Se čtvero ročním obdobím totiž máme od každého počasí trochu. Eskymáci by stanovat pod celtou asi těžko mohli, zatímco indiány byste učili bruslit hodně dlouho. Kdežto my máme tisícero možností, jak se rozvíjet ve vedru nebo prospívat v zimě. Tyto dva extrémy vyvažuje jaro s podzimem, jakožto přechodová období plná barev. Od toho se také odvíjí činnost člověčí, a ta dětská obzvlášť. Jakmile napadne pár centimetrů sněhu, promění se letargie ve vzrůšo prvního kalibru a nikdo děcka z bobovačky domů nedostane. Leden je měsíc obzvláště v této kategorii vymazlený, protože k bobům můžete přidat běžky, sáně, brusle, sněhuláka, koulování a červené tváře. V tomhle oparu děti proplouvají zimním obdobím a vše, co s tím nesouvisí, úspěšně sabotují. Malovajda si byla velice dobře vědoma toho, že kreslit plážová lehátka s ovocným drinkem nemá smysl. A i když je téma sněhulák profláknuté více než milionkrát, šla do toho.
Není ale malování jako malování. V jejím kroužku nejde tak úplně o trénování alá Mucha, jako spíš o hravost s obrázky, které děti vytvoří. Jednou je z toho vějíř, pak zase balicí papír nebo prostírání na stůl. A k tomu je potřeba poznat co nejvíce záludných technik, které jsou noční můrou všech čistotných hospodyněk. I když se zatím nejedná o házení barev na plátno, přesto je malování na sníh v obýváku odvážný čin. Abychom získali patřičnou inspiraci pro lednové rozpoložení, zaměřili jsme pozornost na klasického sněhuláka. Ten je jak známo taky dost studený patron. Děti použily gelové akvarelové pastelky na vytvoření zimní kopcovité krajiny, které rozmývaly vodním štětcem. Stejným způsobem poté vystínovaly tři kruhy pro 3D sněhuláky. Náš výkres byl totiž malován z nadhledu! Abychom si užili tu trojrozměrnost, podlepili jsme kolečka papírovou pérovací skládačkou, takže se nám sněhulák na ploše úžasně hýbal.
Vrcholem hodiny bylo rozdání táců, vodovek, štětců a hromady sněhu, ze kterého děti uplácaly pidi sněhuláka a s chutí ho začaly malovat. Někdo decentně dělal proužky všemi směry, jiní vpíjeli barvu tak mocně, až ledová figurka připomínala reklamu na mimozemšťany. Své výtvory si děti odnášely v igelitových pytlíkách s důrazným upozorněním, že sníh do bytu opravdu nepatří (ovšem s výjimkou obýváku u Ivči ,o))
