Družena Svačinka do školy
Je půlka října a Vařílek má svou premiéru u plotny. Pravda, říká se, že u plotny mají být ženské, ale co se v mládí naučíš, v samostatnosti jako když najdeš. I když je Vařílek kluk, neznamená to, že s ním holky nemohou vařit. Naopak! Stále by to ještě jednoho pomocníka do týmu chtělo. První tři odvážlivci nasadili tedy své zástěry a posadili se ke stolu. Prázdnému - bohužel pro děti. Vařílek měl totiž tak trochu obavy, že nebude úplně přesně vědět, co mají děti vlastně rády k jídlu a co jim nechutná, takže vymyslel "Zvídavý dotazník", ve kterém je vyzpovídal od snídaně až po večeři. Pak předal dětem jejich receptáře, kde už měly připravené dva recepty na první hodinu. Jak už to u začátečníků bývá, vždycky je nejlepší začít s tím jednodušším a pokračovat postupně k vyšším metám. Zatímco první hodina Kuchařinka byly pomazánky na chlebíčky, Vařílek měl pro změnu pomazánky na svačinu. Ale pozor, ty jeho byly vařené a pečené!
Když jsme prolezli v nové kuchyni všechna šuplata, abychom věděli, kde se ukrývají příbory a kam se dávají odpadky, mohli jsme směle přikročit k dalšímu bodu - přípravě potravin podle receptů. Aby to měly děti jednodušší,všechno už jim Vařílek připravil na tác, takže jejich jediným úkolem bylo suroviny zvážit, což bylo docela jednoduché, neboť šlo převážně o 1 kus cibule, 1 kus vejce, 1 kus kyselé okurky a po 1 lžičce másla a hořčice. Kdyby vám to stále nebylo jasné, tak ještě jedna kostka droždí a společně se špetkou soli tu máme ingredience na drožďovou pomazánku. Než jsme mohli přikročit k rozpouštění droždí v kastrůlku, čekala nás ještě jedna záludnost, a to krájení cibule. Nutno dodat, že až při samotném úkonu některé děti poznaly, že ....: "Doprčit to strašně pálí", "Já vůbec nic nevidím", "Pomoooooc" (a prchly z kuchyně). Potápěčské brýle nemaje, musely vařílci projít zkouškou ohněm (cibulí). Ti, co opravdu na to neviděli, dostali pomocný hřebínek, který pomohl v pravidelném krájení a neposedná cibule držela pohromadě. Je pravda, že "kostičky" měly všechny možné tvary a velikosti, které se pak ve výsledné pomazánce na chlebu patřičně chlubily do výšky, ale Vařílek byl vůbec rád, že nepřišel nikdo o kousek prstu.
Další novou zkušeností bylo pro některé děti rozklepnutí vejce do rozpuštěného droždí v kastrůlku. Buď byla skořápka moc měkká nebo moc tvrdá, v každém případě to nebyla věc, která má pevný "uzávěr" a vytéká z ní nekontrolovaně tekutina. Navíc se vše odehrávalo nad zapnutým vařičem, takže měl nervový systém tak trochu pohotovost, a to musíte uznat, že s tím se vaří opravdu špatně. A jak to dopadlo? Dobře - skořápky vyndány, ruce umyty, hmota zamíchána, pomazánka hotová. Ještě dochutit a namazat na chleba.
Druhý recept měl název Zapečená pomazánka s mrkví, což byl úplně stejný recept, jako měla Kuchařinka na chlebíčky (klasická sýrová pomazánka s česnekem), ale Vařílek si svou svačinku vymazlil do bezvědomí. Namazal pomazánku na toustový chléb a celý plech poté vložil na chvilku zapéct do trouby. A jak praví má učitelka vaření Florentýna, dostala pomazánka hned tři úrovně navíc, neb mrkev změkla, sýr se rozpustil a majolka dala pečivu šťavnatost a křupavost. Jedním slovem famózní. Kdo z rodičů ochutnal, dá Vařílkovi za pravdu. Sice jsme úplně nestihli umýt po sobě nádobí a uklidit kuchyň, ale pro tentokrát je vše odpuštěno. Byla to přeci první hodina ne? A navíc svačina do školy je už hotová, tak co :o)