Družena Svatba nakonec
Malovajda má jasno stejně tak, jako květnové sluníčko na obloze. Jak jinak zakončit tento měsíc, než svatbou. V rodinách je to absolutní špička všech oslav, po které následují už jen křtiny. Na tuhle velkou slávu je třeba se náležitě připravit. Kromě nezbytné nové garderoby, střevíčků do barvy a mašle do vlasů si lámala Malovajda hlavu s tím, čím by udělala své sestřenici radost, protože být mezi pozvanými hosty a nepřinést novomanželům dar, je přinejmenším nevhodné. A tak se stalo, co se stát prostě muselo. Malovajda to vzala pěkně od podlahy a koupila si na tu slávu malířské plátno. Ne nějakou obyčejnou školní bílou čtvrtku, ta se samozřejmě k tomuto účelu nehodí. Co by tomu řekla tchýně!
Jenže bylo nutné počítat s tím, že malé malířky budou mít tuhle vzácnost poprvé pod štětcem, a tak bylo třeba ještě vybrat vhodné barvičky. Původně plánovaný akryl zavrhla Malovajda hned, protože ten schne moc dlouho a ještě by udělal nevěstě fleky na závoji, takže se ke slovu dostaly oblíbené pastelky vodní neboli akvarelové.
Než se pustily děti do díla, poslouchaly Malovajdu, jak vypráví příběh obrazu lásky, který je na svatbu úplně nejlepší. Ukázala jim rozdíl mezi malířským papírem a plátnem, vysvětlila jim úlohu okrajů a naučila je malovat obrázky za sebe, aby se jich na dílo vešlo co nejvíce. Svatební kytice, krajina štěstí nebo srdíčkové srdce byly hlavním tématem dne. Nejdříve si děti udělaly černým fixem něco jako soukromé omalovánky, kterým následně propůjčily barvu z vodních pastelek. Práce to byla pro děti opravdu těžká, a stejně jako u Tvořílka, procházely svou závěrečnou zkouškou, protože měly za úkol vytvořit i kontrastní pozadí tím, že pomocí vody a štětce budou rozpíjet svůj námět na plátně. To ovšem vyžadovala značné soustředění a vyprávění o tom, kdo s kým ve škole zrovna chodí nebylo to pravé, a tak musela Malovajda trpělivě vysvětlovat, že pletky se na svatbu fakt nehodí. Ale i přes jistou štěbetavost se všem podařilo splnit všechny tři úkoly. Po zaschnutí plátna se děti nemohly dočkat, až budou moci strhnout z obrazu pomocné okraje a pokochat se pohledem na své zdařilo dílo. Určitě bude na výstavě patřit k těm nejlepším. Co myslíte?