Družena Sváteční
Poslední lekce před vánočními prázdninami jsou vždy něčím výjimečné. Pokud pominu skutečnost, že hlavu mají děti už pod stromečkem a nohy u mě, dá se říci že ta výjimečnost spočívá hlavně kreativitě oděné do svátečního, ošperkovaná zpěvem dětských koled, které žáci nacvičují na vystoupení u mě v obýváku. Zaujmout tedy jejich myšlenkový rozlet dá celkem fušku a občas si připadám jako někdo, kdo mluví do dubu. Poté, co děti záhadným způsobem udělají vždy přesný opak mých slov, začíná být vánoční atmosféra přerušována mými, stále častějšími, povzdechy. Má trpělivost a tolerance dosahují v tyto dny vrcholu a léčí se až do Tří králů.
Od poslední hodiny jsme se přesunuli lehce z dětského pokojíčku do kuchyně. Nebo spíše do obývacích prostor, kde se kuchyně nachází. Celá ta svátečnost totiž vrcholí na Štědrý den, kdy se slavnostně prostře stůl, k čemuž slouží báječný předmět zvaný prostírání. Jednak je to praktické, aby se nepocintal ubrus pod tím, ale také estetické. Děti na Malovajdě měly konečně možnost popustit uzdu své představivosti bez jakýchkoliv výtvarných technik a nakreslit si na své prostírání cokoliv, co symbolizuje Vánoce. Možností bylo několik - smrková větvička s ozdobami a svíčkou, vánoční stromeček s dárky, rodina u společného stolu, noční zimní krajina s kometou a hvězdami, andělíček u postýlky, sněhulák, svíčka s cesmínou..... Naším médiem byly voskovky, protože jejich zahřátím se barvy krásně rozsvítí a spojí. Mým úmyslem bylo totiž vložit papír do laminovací fólie. Ještě před tím použily děti barevné flitry, které zakomponovaly do svého výtvoru.
A protože se lidé v této době často obdarovávají, dostaly děti ode mě dárek, který si samy dotvoří. Seznámila jsem je s ubrouskovou technikou, kdy se (v našem případně na korek) nalepí vystřižený ubrousek s vánočními motivy. Ubrousková technika je úžasná věc, pokud zrovna nemáte kreslení v ruce, můžete využít obrázku z tisku. Má to ovšem svá úskalí, která se opakují u dětí pokaždé, když tuhle techniku zařadím. Po oddělení spodních částí se totiž stává z ubrousku až přecitlivělý jedinec náchylný k roztržení a k promočení, proto je nutné s ním pracovat "v rukavičkách". Děti měly podmazat část korkové plochy disperzním lepidlem a štětečkem přitisknout k podkladu. Tímto způsobem pak nalepit celý obrázek, jehož závěrečná vrstva bude z lepidla. Netušila jsem, že některá dítka budou ubrousek v lepidle koupat, čímž se obrázek stane rázem rozdělený na segmenty, které po sobě sice hladoví, ale mají už smůlu. Ani akrylový zlatý fix nezachránil vzniklou kalamitu, takže doporučuji si 3x přeříkat přísloví: "Darovanému koni na zuby nekoukej".
poznámka - ubrousková technika používá speciální lepidlo, fungující jako lak, proto jsou výrobky odolnější, než s použitím běžného lepidla. Nedávejte tedy na podložku s obrázkem horké věci.
