Družena Těstoviny na talíři
Když jsme naposledy pekly s Kuchařinkou rohlíky, byl začátek března. Následující hodina, kterou si měl užít Vařílek, však už neprošla, a tak v ní pokračujeme o dva měsíce později. Slibovaný těstovinový salát si užily děti z obou kroužků, neb školní rok není po karanténě nafukovací, a my máme stále co vařit. Byla to velká změna. Po ztichlém domě se konečně začal rozléhat dětský halas a kuchyň se rozšířila přes obývák až na terasu. Dětí jako smetí, plný stůl nádobí a hory surovin, to byl obrázek květnového odpoledne s Vařílkem a Kuchařinkou.
Po tak dlouhé době bylo třeba trocha teorie, nikoliv však nudné. Uvařit si těstovinový salát je totiž jedna velká alchymie a kdo v ní nemá jasno, pohoří. Recept na universální salát z těstovin připravila jedna úžasná duše, díky které se mohou míchat hrušky s jabkama, ale v naprosto dokonalém poměru. Výchozím bodem je jedna porce, která se dá libovolně nafukovat, třeba pro tucet strávníků. My jsme tu ale od toho, abychom tříbili kvalitu práce a ne kvantitu jídla. Luxusní vyvážení chutí spočívá v kouzlu základních 100 g, v našem případě suchých těstovin, ke kterým přidáte dvojnásobek takových surovin, které propůjčí k jménu salát to správné příjmení, ať už je to těstovinový salát vajíčkový nebo zeleninový. K tomu je záhodno přidat o pětinu menší dávku čehokoliv pikantního, co dá pokrmu šmrnc, a to všechno se promíchá s polovinou zálivky libovolného charakteru. Jak prosté.
Realita dětského podání tohoto zázraku měla naprosto jiné rozměry, než jak uvádí literatura. Ač bylo dětem podáno vysvětlení hereckým způsobem s patřičnou dynamikou na poměry surovin, přesto výsledná chuť nabyla úplně nových rozměrů a vytvořila tak nepochybně specifickou kategorii. Naším hlavním kamarádem byla digitální váha, díky níž mělo být dětem jasno, kolik si nakrájet mrkve nebo oloupat okurky, aby celková váha činila těch požadovaných 200 g. Už jen samotný fakt, vybrat si ze všech těch surovin pouhé tři hlavní ingredience, byl počin hodný 15 minutového přemýšlení. Kuchařina je prostě někdy matematický oříšek.
Když k tomu přidáme ještě charakteristické spojení chutí po vzoru třeba Itálie (rajčata, bazalka, mozzarela) nebo Řecka (sýr Feta, olivy, ryby), máme další rozměr, který dětem tak dokonale zamotá jejich hlavičky, že stejně s jistotou sáhnout po mrkvi, paprice a šunce. Ovšem najdou se i tací, kteří při zmínce pikantní chuti spojené třeba s Mexikem ožijí, a navzdory všemu a všem si jdou za svým chuťovým dobrodružstvím. To se pak otvírají plechovky s fazolkami a kukuřicí, dolaďuje se to jarní cibulkou a závěrem se přidá notná dávka chilli papričky, poprášená kajenským pepřem (a na špičku nože to fakt nebylo). Tak tomu se říká gurmánský nátisk už od mala.
A závěr? Veselé děti, které byly šťastné, že se zase po dlouhé době vidí, klasicky na konci hodiny hladové a dychtící ochutnat svůj vlastní výtvor, ať už dopadl jakkoliv. Každý si spokojeně odnášel svou krabičku s přesvědčením, že si ji sní doma úplně sám, ale ostatním už nepřizná, že se tetelí blahem, až ho maminka pochválí a táta uznale poplácá po ramenou. Tak až si budete někdy dělat těstovinový salát, mrkněte na stránky paní Florentýny a přesvědčte se sami. Je to vyvážený koncert pro mlsné jazýčky.
