Družena Tisk africký
Z tématu Máme rádi přírodu jsme toho už namalovali hodně. Krajiny, stromy, květiny, zeleninu, broučky, ptáčky i rybičky. Savci nám ještě ke spokojenosti chyběli, takže volba byla více, než-li jasná. Můj mozek zamířil do ZOO, ale malovat mříže se mi fakt nechtělo, takže jsem vycestovala tak trochu do Afriky mezi volně žijící zvířata a nechala se inspirovat jejich kůží. Zjistila jsem totiž, že proužky, kolečka a čtverce jsou sice geometrické tvary, ale při bližším pohledu vypadají na zebře, gepardovi nebo žirafě úžasně negeometricky. Prostě jim sednou! S těmito africkými krasavci jsem si hrála celé dopoledne, abych našla způsob, jak je nabídnout dětem k vlastní tvorbě. Vím totiž naprosto přesně, že kdyby mi někdo řekl, ať nakreslím koně zpaměti, tak budu hodně vystresovaná. A to jsem opravdu po nikom nechtěla, takže jsem se uchýlila k takové berličce, která právě pomocí těch geometrických tvarů učí malé malíře kreslit zvířátka - pěkně krok za krokem. Malý kruh, velký kruh, spojit to dvěma čárami, přidat uši, nohy, ocas je na světě je čtyřnožec jako vyšitý. Naučila jsem děti, jak pak zvířátko tužkou pohladit, aby byly linie hladké a opravdu to připomínalo tělo.
Jenže to nebylo všechno. My jsme totiž nekreslili na papír, ale na polystyrenovou destičku (dno z krabičky na jídlo). Nejdříve obyčejnou tužkou náčrtek a poté kulatým hrotem silné pastelky jsme obtahovali čáry a přitom vyrývali stopu do bílé pěny. Pro začátek jsme začali s jednoduchým obličejem opičky, tygříka a slona. Vysvětlila jsem dětem, že to, co nakreslily, jsou jejich "matrice" (něco jako maminka) a z nich se dají dělat kopie (její děti). Ty první jsme si natřeli nejdříve temperovými barvami a pak otiskli na bílý papír. Druhá část byla trochu složitější, ale práce s postupným tvořením zvířat děti zvládly, takže jsme mohli přistoupit k tisku černou barvou (razítkovou). Stačil nám k tomu starý váleček na zeď a místo lisu obyčejný váleček na těsto. I když jsem předem demonstrovala, že výsledek bude zcela opačný, přesto byli někteří udiveni tím, co jim "vylezlo" z jejich bílého výkresu. Marně jsem jim však mohla vysvětlovat, co je to negativ, když ani netušily, že mohly vůbec někdy existovat černobílé filmy do fotoaparátů. Ale já byla z jejich výtvorů nadšená!!!
