Družena Večerníčkovy pohádky
Dobrý večer, děti............lala la lalala. Ano, ano. Za Malými Malovajdami přišel Večerníček. Je mu sice letos už 55 let, ale pořád na té jednokolce jezdí jako za mlada. Večer co večer přichází se železnou pravidelností s pohádkou na dobrou noc, aby se dětem dobře usínalo. Těch pohádek, co už převyprávěl - jedna krásnější než druhá, samá perla, samá klasika. Kdo by neznal Křemílka a Vochomůrku, Motýla Emanuela a Makovou Panenku, Vílu Amálku, Krtečka, Macha a Šebestovou, Sazínka, Malou čarodějnici, Boba a Bobka, Kluka z plakátu nebo Rumcajse, Manku a Cipíska?
Na dnešní hodinu přišla poštou těchto pohádek plná obálka, aby si děti mohly vybrat, která je ta jejich nejlepší. Nadšení trochu opadlo, když zjistily, že budou malovat ne to, co umí, ale to, co vidí - tedy podle předlohy z Večerníčkova pexesa. Byla to pro školkové děti úplně ta nejnovější věc na světě a obrovská výzva. Chvilku v sobě sváděly boj, zda trucovat, brečet nebo odejít, ale nakonec se pustily do práce, když jim bylo přislíbeno, že při svačině si pustíme všechny Večerníčky, které namalují.
Pracovaly jsme s černou tuší a dřívkem na dopisní papír. Ty byly v každé obálce tři, tedy tři pohádky z Večerníčků malované dětskou rukou. K tomu patřila ještě známka se samotnou hlavou Večerníčka, kterou děti nalepily na vlastní bílou obálku. Poté si děti vybarvily své postavičky z pohádek vodovými barvami. Při práci jsme si pouštěli písničky z pohádek a bylo nám spolu moc hezky. Nakonec se s námi Večerniček rozloučil svou znělkou a byl moc rád, že si děti odnášejí domů své vlastní lístky pohádek (které mohou před-hazovat rodičům ku čtení). Tak "Dobrou noc, milé děti"
