Družena Vejce a já
Paní Betty MacDonaldová byla mou velkou oblíbenkyní v době mého přerodu v dospělou ženu, kdy jsem četla její knihu "Vejce a já". Měla můj neskutečný obdiv už tehdy, aniž jsem vůbec tušila, co je to mít děti a vést domácnost (podotýkám bez slepičí farmy v odlehlých končinách). V jedné z kapitol velmi humorně líčí, kterak si poradit s tou horou vajec a jak je připravit na mnoho způsobů. Inspirovalo mě to o pár desítek let později ke stejnému počinu, kdy jsem si dělala poznámky do svého kuchařského deníku. Zjistila jsem, že žiji velice nenaplněný život, neboť preferuji jen velikonoční pomazánku, omeletu na výlety do chleba a vaječnou zavářku do polívky. Ač nemám slípky vlastní, kupuji vždy celé plato vajec, protože to je jistota kdykoliv, kdy je lednice čistá jako slovo boží. Pak si vzpomenu na Betty a začnu zkoušet další vaječné variace, které Kuchařince tak sluší.
Uvést děti do vaječného světa je věda, neb vyznat se ve všech barvách, tvarech a velikostech vydá na další kurz. My tolik času neměli, a tak jsem jim uvedla jen ty příklady, které jsou ze života. Tím prvním je pořízení vajec. Pokud nejsme ti šťastlivci, kteří si ráno vyzvednout ještě teplé vejce v kurníku, musíme se smířit s vejci již orazítkovanými z prodejny. Je dobré vědět, že první číslice značí způsob chovu, takže jakmile začíná štempl trojkou, jedná se o slepičí vězení. Dvojka je halová podestýlka, proto hledejte vejce s jedničkou plnou zelené travičky. No a nulka je TOP v bio kvalitě. Další dobrou informací je fakt, že ne všechna vejce jsou "čerstvá", takže je prima podomácku zkontrolovat jejich použitelnost pomocí nádoby s vodou, kde se vám pukavec bude houpat na hladině, zatímco vejce po záruce najdete někde v půlce nádoby.
K tomu, abychom přikročili k vaječné praxi, jsem využila video pana Poltreicha, který velmi obrazně předvedl, jak vypadá vejce naměkko, na hniličku, natvrdo a vejce do skla. Největší přínos měly samozřejmě časové limity, podle kterých se vejce vaří, aby dostálo svého jména. Stejně důležité bylo i zchlazení po uvaření, díky kterému se zastaví proces tuhnutí a skořápka se pak ideálně loupe. Tím bylo teorii učiněno za dost. Vrhli jsme se do kuchyňského prostředí, osahali si kde co vězí, co se jak používá a na co si dát bacha. Čtyři děti, čtyři plotýnky, čtyři hrnce a košík vajec, ze kterých se dá udělat volské oko, plněná nebo míchaná vejce. My zvolili základ a uvařili si vejce natvrdo poté, co si děti vyzkoušely "čerstvost" svých vajec (všechny klesly zdárně ke dnu!). Asi největším zážitkem bylo náčiní, které tak trochu připomínalo lékařské kleště. Ke zchlazení jsme využili i pár kostech ledu a loupání proběhlo k naprosté spokojenosti všech.
Druhým krokem bylo vyjmout žloutek, rozmíchat ho v misce na pikantní směsku z tvarohu, hořčice a koření a naplnit jím lodičky z bílků. Aby náš projekt měl také estetickou stránku, vytáhla jsem tři plnící pytlíky s násadou na zdobení dortu a ponechala děti jejich kreativitě, dozdobenou kousky zeleniny. Plněná vejce byla na světě. Nás ovšem čekala ještě jedna vaječná výzva, a tou byla vejce míchaná . Když lektor mluví, nikdy nemá jistotu, zda jsou jeho slova správně pochopená, takže jsem zvolila raději předváděčku u sporáku a několikrát za sebou zopakovala jednoduchý postup: lžičku másla vlož do nepřilnavé pánve, doplň tekutinu (voda/mléko/smetana), osol a nech mírně probublat....rozmíchej si vejce v misce, aby se neřeklo a vlij do pánve....napočítej do pěti a teprve pak začni shrnovat směs z okrajů do středu....vejce nesmí ztuhnou, proto včas odeber pánev z plotýnky a hned servíruj! A realita? Chaos u sporáku, přebytek soli, nezapnutá plotýnka a hledání vařečky. První hodina přesně taková, jaká má být! Nevzdali jsme to, a opekli jsme si na závěr ještě slaninu, která společně s petrželkou a paprikou ozdobila naše odpolední míchaná vajíčka. Betty by z nás měla radost!!!
