Družena Vichřice v ulici
Ač je letošní zima mírná a sněhu by se dohledal, počasí o které nikdo nestojí se dá vyrobit. Sice neporučíme větru ani dešti, ale děti zvládnout kde co. Obzvláště Šikulkové. Těm stačí jen naznačit, že se staneme staviteli a už mají v hlavičkách plno plánů. Pokud k tomu navíc dodáte, že si mohou postavit domečky v celé ulici, jejich radost nezná mezí...."Tenhle růžový bude pro maminku, hnědý postvavím pro tatínka a babička bude mít zelený.....".Nebýt šablon obdélníků z různými šířkami a délkami, nasekaly by těch baráků na papír milion. Abychom nezapomněli na tu vichřici, musíme se nejdříve prostříhat barevnými papíry a různě si zohybat střechy, dále "nakoupit" okna a dveře a vlepit je do příslušných míst, aby měly domy nějakou tu image. Poslední kosmetickou úpravou bylo zvýraznění rámů lihovou fixou.
A teď přichází na řadu ta zima jako taková. Sníh jsme "napadaly" přilepením vaty na střechy a chodník, ale ještě to chtělo trochu zasněžit. Původní záměr využít bílou temperu a vatovou tyčinku vzal za své vzhledem k tomu, že by se děti asi utečkovaly. Daleko jednodušší bylo použít podomácku vyrobená tiskátka z kartonu, korku a bublinkovaté fólie. JENŽE! Tahle nová zkušenost přidala na dětské netrpělivosti a místo jemnocitu děti razítkovaly s barvou jako o život a tiskaly na první dobrou. Jenže ideální otisk je až tak na tu třetí, takže místo jemného prašanu jsme ulici totálně zaváli hustými vločkami, čímž pracně vystavěné domečky ztratily na své původní kráse. Nevadí, aspoň takto nám pořádně nasněžilo, i když jenom na papíře.
