Družena Vlašák
Vlašský salát, nazývaný lidově "vlašák" má svou kolébku nečekaně v Itálii (Vlachy = Vlašsko byl starý název). Jeho historie spadá až do dob Svaté říše římské a vsadím svoje boty, že by ho nikdo za "náš vlašák" nepovažoval. Byl totiž převážně z ryb a mořských plodů. Původní receptura obsahovala na kostky nakrájené mihule, sardele, ančovičky, olivy a salám. Místo majonézy se používala zálivka z vína, cukru, olivového oleje, soli a pepře.
Později začali chudší lidé nahrazovat drahé středomořské suroviny těmi lépe dostupnějšími, což trvalo tak dlouho, až z původního vlašského salátu stalo něco jiného. My, dříve narození ho známe z dob socialismu jako salát považující se za rychlou sváču. Receptura jistého pražského lahůdkáře Aloise Linky zněla zcela jinak, neb do salátu vrazil sledě, jablka, sterilovaný hrášek, mrkev, kyselé okurky a pražskou šunku a vše spojil majonézou. Jeho salát chutnal úplně stejně po celém Československu. Nakonec byly po několika letech i sledě a jablka vyměněny za brambory a šunkový salám, takže z původní receptury z něj prakticky nezbylo skoro nic. Toť z historie slavného pokrmu, který prý milovala i Marie Terezie.
Jelikož jsem Husákovo dítě, nevím kterak chutnala původní verze vlašáku a tudíž nemohu děti učit něco, co sama neznám. A tak jsme se uchýlili k naučené klasice skládající se z brambor, mraženého hrášku, šunkového salámu, sterilovaných okurek, jablka a cibule. Zálivku jsme obohatili majonézou s hořčicí, sardelovou pastou, rybí omáčkou, vinným octem a cukrem se solí. Děti krájely na nudličky či kostky vše, co jim recept nabízel a ochutnávaly vehementně po celou dobu "vaření". Bohužel doporučení zkušených kuchařů, nechat salát uležet alespoň 3 hodiny, aby se chutě vzájemně skamarádily, nikdo nebral vážně, takže se nemělo po konci hodiny co propojovat. Evidentně byly okleštěné ingredience pro děti ty pravé, než zněl původní rybí recept (i tak frfňaly u rybí omáčky a nabízených ančoviček .o)
