Vykutálené odpoledne

Být vykutálený není nic hanlivého. Ba právě naopak! Umět zacházet s kulatým sportovním náčiním je základ vykutáleného dětského odpoledne se skupinkou Šikulků. K tomu je samozřejmě zapotřebí několika kusů míčů, ideálně takových, co jsou akorát tak do dětské ruky, mají neklouzavý povrch a pestré barvy, nejlépe neonové (to se totiž pak dobře hledá zakutálený míč, obzvláště, když jste na podzim v lese.) Ano vykutálené odpoledne měli Šikulkové v kouzelném hájku. První rozcvičovací úkol zněl trefit se tenisákem do stromu, což bylo moudré z hlediska nácviku pohybu, nikoliv však v barevnosti míčku. Ten se v tom zapadaném listí opravdu hodně špatně hledal. Lepší bylo pak ty tenisáky kopat po lesní cestičce před sebou....Na rozlehlejším plácku jsme tedy vytáhli jiný kalibr v podobě velkých, duhových míčů, každý do jedné dvojice. Házení a chytání mělo jen jedno pravidlo - zkusit, aby míč nespadl na zem, což se nestalo, ale zato jsme se hodně nasmáli. Pak jsme si zahráli klasická škatulata hejbejte se, ale problém nastal ve chvíli, kdy po opuštění svého místa děti zapomněly, které stromy hrají s námi, takže ten, kdo pykal, jsem byla většinou já. Abychom trochu popošli, vyzkoušeli jsme si posílání míče v řadě za sebou, a to horem i spodem. Každý kdo míč předal kamarádovi dozadu, musel na druhý konec řady, čímž jsme se posunovali trochu vpřed. Je pravda, že s batůžky na zádech se předklon dělá trochu obtížně, ale to děti pochopily záhy. Byl tedy čas na uvolněnou zábavu, kterou nám poskytl kopec před námi. Stojíce na jeho vrcholu, posílali jsme naše barevné míče šupem dolů a pak je následovali. Na ty, co nezbyli míče duhové, zůstaly jen tenisáky, které nemínily padat rovně, ale šikmo z kopce, takže o zábavu jsme měli zase postaráno. Ale co, bylo krásné podzimní odpoledne, celkem prima počasí a my nikam nepospíchali. Teda někteří tak trochu jo, protože potřebovali nutně posvačit.