Družena Výstava o pouti
Každý kostel má podle liturgického kalendáře své jméno, a s tím je spojený i jeho svátek. V tento den (nebo nejbližší víkend) přicházejí místní i lidé z okolí (putují = pouť) oslavit svého patrona, podle něhož je kostel pojmenovaný. Oslava v tuchoměřickém klášteře je tedy dnem Svatovítským a zároveň dnem otevřených dveří s pouťovým nádechem. K francouzské komunite Chemin Neuf se každoročně s entuziasmem sobě vlastním přidává i spolek Tušení, aby představil všechny své lektory, kteří se během roku věnují dětským kroužkům i kurzům pro dospělé. A že je program pod vedením paní Jany Vöröšové opravdu pestrý!! Už od samého poledne se ve starobylých prostorách Sýpky vystřídaly taneční soubory Ta.Banda, Létavice a Balet, po niž následovalo taneční s představení "Rozpůlená nevěsta" se soubory Camino, Halali a Borci. Po obědě, který se již tradičně sestával ze zeleninového boršče, slovenských halušek a palačinek z farní kuchyně, zahrál spolek D.ATEL své divadelní představení. Na prostranství pod širým nebem se kromě jídla nacházely i zákoutí s charitativními oděvy, výtvarnou dílničkou a skákacím hradem. K tomu na nádvoří hrála úžasná kapela Holinky. Ostatně hudba se linula i odpoledne ze všech možných koutů. Se svými nástroji vystoupili mladí kytaristé, klavíristé a sbory Cvrkot a La Folia. Ke sklonku programu pak v kostele sv.Víta vystoupily pěvecké sbory Ťuhaja a Senza Home, to vše završené koncertem "Anežka Band". Během dne probíhaly komentované prohlídky kláštera a již výše zmiňovaná Výstava výtvarného kroužku Machovy proužky, jejíž jsem se stala po několika měsících práce, autorkou.
Kdo ještě nikdy nikde žádnou výstavu nepořádal, bude jistě překvapen mírou práce, která tomuto aktu přísluší, obzvláště pokud máte co do činění s dětmi školou povinnými. Když to vezmu od piky a s jistým nadhledem, vše začíná v mé hlavě. Odtud se zrodivší nápad přesouvá do Ateliéru, kde se během 1,5 hodiny věcí dějí a odehrávají. Následně se prožitek přetvoří do slov a obrazů díky webovým stránkám, aby měli rodiče tak trochu přehled, o čem lekce byla, neboť výkresy zůstávaly na stěnách naší výtvarnické svatyně. Pokud máte coby lektor "fištróna", tak už si předem děláte poznámky k výstavě, která se má narodiž až za 9 měsíců. Jelikož ta se nesla v duchu tématu DOMOV a náměty měly povahu poznávání výtvarných technik, měla jsem už v lednu rozpracovaný jakýsi itinerář, aby se média moc neopakovala. Po skončení lekcí proběhla pak v mém obýváku něco jako inventura uměleckých děl, po níž následoval převoz "obrazů" do Galerie Sýpka. To obnášelo práci podobnou věšení prádla, doplněnou servírovacími činnostmi, protože mnoho výrobků skončilo na stole (jídelní servis, třípatrový dort, prostírání a čajová souprava). No a po skončení výstavy se (ještě týž den) zase všechno roztřídilo na hromádky pro jednotlivé umělce, abychom měli na konci školního roku "čistý stůl" a mohli v dalším školním roce tvořit nová díla. Tentokráte na téma ZEMĚKOULE.
Tímto děkuji všem svým malým a mladým svěřencům za jejich krásný přístup ke kreativitě, která mě mnohdy rozesmála, ale i poučila. Můj dík patří i rodičům za jejich podporující spolupráci a vzájemnou komunikaci ve skupině. V neposlední řadě patří můj vděk i autorce spolku Tušení Janě Vöröšové, která mě přizvala do party a já jsem tomu velice ráda.