Vyznání

Mám v sobě tolik lásky a nemohu ji dát, na čele mám vrásky, proč nechceš milovat.

Klepu na bránu srdce po velmi dlouhý čas, jen má víra mě vede zaklepat zas a zas.

♥

Mám v sobě tolik lásky, co prohřeje tvůj chlad, toužím po tvé slze, co zažene můj hlad.

Nechť vyplaví se záhy střep v srdci Tvém, už nechci křičet v noci ve snu prokletém.

♥

Mám v sobě tolik lásky, že nemohu už dál, než upřímně ti říkat, s čím si můj den hrál.

Opouštím své břímě a beru sílu zpět, abych mohla s Tebou zářit jako květ.

♥

Mám v sobě tolik lásky, co pojí protiklady, už nezoufej můj milý, já vím si vždycky rady.

Jsme jak oheň s vodou, co vedou věčný boj, a přitom stačí pouze změnit náš postoj.

♥

Mám v sobě tolik lásky, jak jen žena umí dát, prosím přenech mi mou roli a nech se milovat.

Staň se pro mě vodou, ať zchladím si svůj žár, nech oheň ve mně hořet, to otupí náš svár.

♥

Mám v sobě tolik lásky a chci ji už jen žít, koupat se v Tvé něze a přestat o tom snít.

Dávám se ti zcela, přivítej můj klín, ať rozpustí se zcela načernalý splín.

♥

Mám v sobě tolik síly celé duše své, k propojení ohně a tiché vody tvé.

Přeměna tě čeká, vlij krev svou do žil, má láska vírou zkoušena, bys opětně ožil.

♥♥♥