Družena Za devatero
Každá klasická pohádka začíná větou: "Bylo nebylo" nebo "Za devatero horami, devatero řekami.....žil byl...." To je vždycky dobrý příslib nadcházející chvíle, kdy nás čeká poutavé vyprávění maminky, třeba na dobrou noc. Stačí si jen představovat děj a hned se ocitnete v jiném světě. Krásné na tom je, že každý posluchač v jiném, i když příběh je stejný.
Naše devatero bylo samozřejmě kopcovité, ale i s řekami, lesy, loukami a nebem. A tam někde mezi tím stál tajuplný hrad, popřípadě byl na každém kopci nějaký jiný další. Dejte dítěti větší plochu na kreslení, do ruky špejli a tuš a nechte ho chvilku hloubat nad tou první pohádkovou větou. Nestačíte se divit, jak dítěti dřívko samo plavně pluje po papíře a vůbec mu nevadí, že má v ruce tohle kreslící médium poprvé. Jiné světy tam někde uvnitř dětí to asi už tak mají.
O tom, že si děti tímto způsobem vlastně vytvořily vlastní omalovánku, neměly ze začátku ani ponětí. To uvědomění přišlo po svačině s dalšími připravenými malujícími potřebami, kterými byly úplně obyčejné vodovky. Obrázky začaly ožívat barvami. Malovajda měla trochu obavy, že vybarvování skončí po pár tazích štětce, ale děti ji velmi mile překvapily, když pomalovaly úplně celou plochu A3. No řekněte sami _o)