Družena Zažehlená voskovka
S dětmi z Machových proužků zdárně proplouváme výtvarnými technikami a poznáváme přitom další a další možnosti, čím vším se dá malovat. Už jsme vyzkoušeli okenní stěrku, zubní kartáček, tavnou pistoli, pinzetu, prsty nebo houbičky na nádobí. Žehlička nám k této sestavě ještě chyběla. Existuje totiž metoda zvaná Enkaustika, což je malířská technika využívající barvivo a vosk. Ten se jak je známo teplem rozpouští a vytváří zvláštní propojení barev. Jsem hrdou majitelkou speciální žehličky, na jejíž horskou plochu se "kreslí" speciálními voskovkami, a poté se přenesou na křídový papír "jízdou" na ploše, ať už je to špičkou nebo hranou žehličky. Jelikož mám tento skvost jen jeden, pojala jsem seznámení s touto technikou jen jako inspirativní podívanou.
Děti čekala práce též s voskovkami, ale na jiném principu. Když totiž nastrouháte úlomky voskovek na jemném struhadle nebo si je nakrájíte na prkénku a vyplníte s nimi obrázek, dají se přes pečící papír roztavit, čímž získáte voskovou směs barev. Ovšem za předpokladu, jak moc vášniví ve strouhání jste. Ale vraťme se na začátek naší hodiny, protože tématem bylo rodinné sportování. K tomu je třeba jen tělo, které se různě hýbe a vytváří různé siluety. Abychom si to dokázali dobře představit, dali jsme si pro začátek rozcvičku s vědomím zapamatovat si, jak bychom to mohli nakreslit. Ukázali jsme si trup jako válec, hlavu jako kruh a končetiny jako dvojici oválků. A s tím už se dají dělat zázraky. Ve výtvarných potřebách k tomuto účelu prodávají dřevěného panáčka, který má ohebné klouby a dá se různě poskládat. Jako třeba jedna ruka napnutá nahoru, druhá ohnutá dolů a nohy ve skoku. Ale tou nejdůležitější vlastností je porozumění tělesným proporcím.
Děti si tedy načrtly na papír svého panáka v pohybu a celkem zdárně zvládly svou kompozici. Nyní se můžeme přenést opět ke strouhání voskovek a jejich následnému zažehlení (doporučuji v obou případech podklad ze starých hadrů, které zabrání šíření voskové strouhanky všude kolem). Vrstvení vypadalo taktoi - starý ručník, originál výkres na křídovém papíře a na to obyčejný papír zakončený pečícím papírem. Poslední slovo měla žehlička. Podle délky žehlení a přítlaku vznikly hned dva výtvory. Křídový papír s rozpuštěnými voskovkami dodal materiál pro barevnou siluetu panáčka v pohybu (při silné vrstvě slil všechny barvy do hnědé), zatímco obyčejný papír nechal vyniknout flekům, které proti světlu vytvořily jakousi hádanku, kterou si děti samy rozluštily přiložením papíru proti světlu. Většinou se nám povedlo "udělat" skřítky. No a mezi tou vší voskovou směsí jsme zvládli "cvičit" i s vlastními siluetami na zemi, kde bylo připravené silné plátno. Podle velikosti se mi děti vystřídaly pod rukou na ploše v různých polohách a v různých barvách, kterými jsem jim obtahovala tělo. Tím, že prostor byl jen jeden, vznikaly postavy jedna přes druhou. Tato práce nám poté posloužila jako podklad pro již hotové a vystřižené voskové pohybové figurky. Je až neuvěřitelné, co všechno jsme za tu dobu stihli.
