Družena Zima na 3
Setkání po vánočních prázdninách je vždycky radostné. Děti sice už zapomněly, co dostaly pod stromeček, ale nezapomněly malovat. Svět kolem nás je i v lednu stále barevný, i když doma je těch barev teď víc, než v přírodě. Ta by měla být bílá, ale není. To sice vadí lyžařům, ale nám ne, my si ji dokážeme představit a tu představu pak "hodíme na papír". A protože je 14 dní volna moc dlouhá doba a Malovajda byla netrpělivá, co všechno s dětmi udělá, byla první hodina v novém roce nabitá jednou technikou za druhou. Hlavní slovo měl suchý pastel, neboli křídy. Děti s nimi už malovaly, ale skončilo to hodně rozmazaně :o). Holčičky už jsou ale větší, a tak bylo fajn ukázat jim, že i s neposedným pastelem se dá domluvit, když ví, jak na něj. Ze začátku jsme si řekli, že nemalujeme ostrým hrotem, nýbrž plochou ulomené křídy. Ta udělá na papíře větší a měkčí stopu. Jenže i ta má svá pravidla, podle toho, jak moc na ni tlačíme. Děti na vlastní oči viděly, co tu udělá, když jen tak zlehka projede pastel po papíře a zanechá jen světlý odstín, zatímco silné přitlačení dá vzniknout velice syté barvě. Malovajda ještě dětem ukázala, jak prášek rozprostřít v celé své kráse papírovým kapesníčkem tak, aby přebytečný prach nekazil další tahy.
Tématem malování byl hravý podklad pro zimní krajinu. Každý si ho udělal po svém, někdo zvolil pruhy rovné, šikmé, vlnité, ale došlo i na obrazce. Asi nejtěžší bylo začlenit černý pastel vedle světle žluté barvy, protože ten pak dělal neplechu a špinil okolí. Při práci byly děti úžasně soustředěné a bylo slyšet jen odtikávání hodin. Po zafixování křídy lakem jsme pokračovali v druhé technice, která sice neměla nic společného s malováním, ale posloužila jako další podklad pro techniku třetí. Pomocí kuchyňských utěrek, které mají více vrstev a vytlačený zajímavý vzor, jsme zakomponovali do výkresu bílé tvary, ať už to byly kopce, krajinu, stromy, domy, sněhuláky....V podstatě se jednalo o ubrouskovou techniku. Jednotlivé díly děti nalepily tekutým lepidlem a ještě jednou z vrchu přetřely, aby okraje dobře držely. Po zaschnutí přišla na řadu technika zcela nová a pro děti neznámá. Jednalo se o nanášení bílé akrylové barvy pomocí speciálních kuličkových hrotů. V sadě jich bylo asi 12 různých velikostí od největších, až po ty nejtitěrnější. Děti si tak vyzkoušely poprvé své tečkování. Využily jsme linek od okrajů nalepených tvarů, ale pak se s tečkováním roztrhl pytel a byly úplně všude. Ostatně alespoň na papíře nám mocně zasněžilo. A tak jsme si udělali zimu na třetí.
