Družena Zimní královna
Kdy jindy zavést řeč na zimní královnu, než v době prvního sněhu, který je bílý a studený, stejně jako jeho paní. Když děti naslouchaly mému popisu této bytosti s otevřenými pusinkami, připadala jsem si jako kdybych byla prostředníkem mezi říší fantazie a světem dětí. Vypodobnila jsem jim zimní královnu s rampouchy ve vlasech, jinovatkou u sevřených rtů a ledovým pohledem, pod nímž všechno dobré zmrzne (tak trochu napodobenina dánské pohádky Sněhová královna od Hanse Christiana Andersena). Aby si mé svěřenkyně udělaly ještě lepší představu o tom, koho budou následující hodinu výtvarně ztvárňovat, trochu jsem zdramatizovala i představu bytosti zcela opačného charakteru, tedy Sluneční bohyni srdce otevřeného, ze kterého sálá dobro na míle daleko. Rozdíl mezi oběma ženami byl patrný, takže děti pochopily, že teplé barvy a oblé tvary by zimní královně opravdu vůbec neslušely.
Ač je zima vesměs strohá ve své úzkoprsosti, my naopak hýřili nápady a technikami, kterak královnu vyfešákovat. A aby byl prostor pro tvoření opravdu veliký, musela být velká i kreslící plocha (A2), na níž se skvěl královny modrý šat (zatím ještě nevyzdobený dětskou ručkou). Protože jsem se rozhodla použít při hodině zmizíkový fix, musela jsem i čtvrtky natřít inkoustem do plnicích per. Je to vděčný podklad, vyzkoušejte ho! Jedna skupina tedy zdobila zimní háv, zatímco ta druhá vzala královnu do "kadeřnictví" a doslova jí vyfoukala její vlasy. Foukat kapky inkoustu přes brčko je fuška, ale když se k tomu přidají studené barvy z vodovek, cestuje linie do dálky a různě se větví, což ve finále vytvoří efekt "naježených vlasů". Třetí technika byla hravá a spočívala v tisku pěnových razítek s vločkami (ať už bílou temperou nebo inkoustovou barvou). Děti namalovaly své královně touto barvou i obličej. Jako poslední přišel na řadu stříbrný třpyt z gelového lepidla, který dodal celému obrazu opravdu zimní image. Nejlepší na tom všem kreslení bylo, že naší pracovní plochou byla podlaha, neb ke stolu jsme se všechny prostě nevešly.
