Družena Zimní noc
Noci jsou teď v zimě dlouhé, co si budeme povídat. Ráno jdou děti za tmy do školy a odpoledne za soumraku z družiny. Světlo aby člověk pohledal. Většinu z nás to táhne k večeru spíš do teplého domova, než se courat někde pod širým nebem. Možná jen když musíte jít se psem do našich luk a polí, můžete mít možnost zažít něco netradičního, obzvláště, když si k tomu představíte zasněženou krajinu a zářivý úplněk. To pak člověk jen zasněně hledí k obloze plné hvězd a říká si něco o nádheře světa.
Namalovat tuhle krásu také jde, tedy pokud popustíte trochu uzdu své fantazii a vtěsnáte na A4 ten noční monument. My jsme si k tomuto účelu museli trochu vypomoct předlohami fotografií a výkresů z internetu. Díky úžasné technologii propojení mobilu s televizí nám tak vznikla jakási interaktivní tabule, na které jsem mohla demonstrovat, kterak se vlní krajina, jak si všímat propojení barev a linií stromů. Připadala jsem si jako kdysi za katedrou :o). Abychom zapojili do téhle představy i jiné médium, vyzkoušely si děti práci s akrylem, což je barva podobná tempeře, ale po zaschnutí vám udělá gumový flek, který už nejde vyprat. Zato se úžasně nanáší na plochu, pěkně jedna barva v druhé, ani vodu k tomu moc nepotřebujete. A jelikož jsme malovali zimní noc, museli jsme pochopitelně začít malovat odshora nejtmavší barvou a pokračovat přes všechny studené odstíny modré až po bílou, představující napadaný sníh. Díky šikovným paletám měly malířky všechny potřebné barvičky najednou u sebe a mohly si tak směle tvořit různé kombinace. Díky širokému plochému štětci to šlo docela rychle, až jsem pojala podezření, že by v tu chvíli dětem nestačila ani velikost papíru celého obýváku, jak je to bavilo. Díky tomu si totiž přišly na to, v opačném směru vznikne i bílá obloha!
Malovat strom plochým štětcem byla výzva. Většinou děti malují všechno jedním tlustým tahem, takže pak má třeba panáček stejně tlusté oči jako paže. My jsme si ale ukázali, že úzké zakončení plochého štětce má něco do sebe, když jej postavíte kolmo k papíru a pomalu z úzké linky zesilujete čáru (větev), takže strom pak nevypadá, jako kdyby měl větve vodorovně našroubované ze dvou stran. Ti, kdož chtěli na svém obrázku strom jehličnatý, mohli pracovat podobným způsobem, jakýmsi razítkováním větví úzkou plochou šikmo dolů. Na závěr si děti dokreslily sníh na větve, aby byla idyla noční krajiny dokonalá. Myslím, že se nepletu, pokud napíšu, že se to všem opravdu moc povedlo!!!