Družena Zoologická
Už nějakou tu dobu mě děti "uchecávaly", abych zařadila do programu zvířata. Já osobně jsem spíš pro rostlinky, ty mi jdou tak nějak samy do ruky, na rozdíl od živočichů. Stále se mi totiž nedaří sladit ty proporce tak, aby bylo zjevné, že se jedná o zvíře. I nelenila jsem, a zaplula do internetových vod, abych dětem trochu usnadnila tuhle práci, protože já i kdybych měla před sebou jako modelem naši kočku, stejně bych nevěděla, jak jí vmáčknout do A4. Existuje ovšem taková úžasná pomůcka, která krok za krokem vede malého výtvarníka přes jednoduché kruhy, ovály, čáry a spojnice do bodu, kdy se tohle všechno jen obtáhne a živočich je na světě. Jelikož si děti přály zvířátka exotická, zamířili jsme tuto hodinu do zoologické zahrady. Tam je velký výběh pro všechny druhy, takže i my měli velký výběr. Ze savců žirafu, slona, tygra či opičku, ale také delfína či papouška.
Jako první jsme použili tužku na náčrtek podle zvolené šablony alias taháku. I tak jsme měli co dělat, abychom zvířeti zachovali určitou důstojnost a neudělali z něj zcela nový exemplář. Výhodou náčrtku v tomto případě byl fakt, že se nemusely gumovat zbytečné čáry, protože byl podkladem pro výtvarnou techniku Pappmaché. Slovo nic neříkající, ale když vám sdělím, že je to jen namočený papír (ideálně záchodový nebo z kuchyňských utěrek), posléze předaný mixéru, následně jemně vyždímaný, smíchaný s tekutým lepidlem a v závěrečné fázi obarvený temperou, už vám to jistě řekne více. A jelikož jsem neměla v plánu tuhle přípravnou část strávit s dětmi v kuchyni, propůjčila jsem ji svůj čas na jedno dopoledne, abych namíchala barvy vhodné jak pro papouška, tak pro tygra. Když ovšem pracujete s "vlhkým" materiálem, je třeba počítat i s tím, že tomu musí odpovídat i podklad, takže plátna nemaje, zvolila jsem obrázky z kartonu a připravila pro každého speciální obrázek na zavěšení.
Samotná práce u stolu děti bavila. Pracovaly s pinzetou a nanášely různé barvičky na své zvířátko. Objevil se nám však problém, protože v miskách byla hmota v tzv. hroudovém stavu, který děti uchopily tak, že jej celý přikládaly na papír. Jenže tím nám nejen velice rychle zmizela potřebná hmota, ale živočich měl na těle "boule". Museli jsme tedy roztahovat směs co nejvíce do stran, abychom zaplnili nejen tělo, ale i celé pozadí obrázku. I tak jsem musela během hodiny namíchat tuhle "kaši" ještě 3x. S menšími přestávkami jsme práci dokončili, a protože jsme v dětském výtvarném kroužku, byla naše zoologická tak trochu v barvách duhy.
